Nabitý to měsíc březen...
A je tu březen a s ním i plno nových zážitků a motivace do práce. Vyhlídky na lepší a teplejší počasí a ponechání dlouhé a mrazivé zimy za dvěrmi. Tak nadšená z nadcházejících plánů jsem zase dlouho nebyla. Po odjezdu rodičů mi bylo tak trochu ouzko a nějakou dobu jsem se z toho musela trošku vzpamatovávat a pokračovat dál ve své krasojízdě. Seznámila jsem se také s místní novou au-pair Virginii z Moldavie, která je v rodině, kde kdysi bývala moje zlatá slovenská kamarádka Martina. Je to asi celkem fajn holčina, tak třeba spolu také něco podnikneme :). V první polovině měsíce se víceméně nic zvláštního nedělo, za zmínku stojí asi akorát Beatrice oslava 9.narozenin alá pyžamová párty u nás doma. Pracovala jsem celé sobotní odpoledne, ale bylo to fajn. Spousta dětí a her, ale Bea Bea měla radost a byla šťastná, takže všichni okolo ní taktéž :).
V půlce března už jsme měly ale s holčičkama Slapycema naplánovaný výlet do Holandska. Pamatujete, jak za mnou holčiny přijely do Londýna na mé narozeniny na konci října? Tak tentokrát jsme se domluvily, že pojedeme navšívit Zuzanku v Haagu, kde studuje a dočasně žije. Aaaaaaaaa bylo to bájo. Měly jsme opět nabušený program, který jsme tedy musely poměrně uskromnit a měnit, protože bylo tak nechutné počasí, které nám dalo opravdu celkem slušnou lekci. Z naplánovaného romantického pikniku na pláži u moře v dunách nám zbylo akorát doběhnutí k péřovkách k vodě, vycvaknout tři fotky a letět zpátky do auta, protože byla taková zima a tak větrno, že se nedalo venku ani normálně fungovat. I přesto jsme ale navštívily Amsterdam, kde jsme dokonce i přespaly v hostelu a zůstaly tak na dva dny, Rotterdam a Delft. Krásné místa a spousta nových nevuěřitelných zážitků. Myslím, že ale v tu chvíli nejvíc bylo to, že jsme spolu a pohromadě, protože jsme byly dost unavené a naštvané z počasí, které nám bylo přáno a dáno a průběžně jsme začali být nemocné nebo nám nebylo dobře. Opět to ale ve zpětném hodnocení byl úplně úžasný výlet. Viděly jsme se, byly jsme spolu, strávily jsme spolu bezvadný čas a viděly plno krás :). Navštívily jsme Dům Anny Frankové, jehož historie se mě konkrétně velice dotkla, takže fascinující zážitek a pak jsme také byly v muzeu Diamantů, které se mi také moc líbilo :). Také v honosných vyhlášených zahradách Keukenhof jsme se vyskytly a to nás myslím opravdu pobavilo. Jakási třešnička na dortu, protože jsme se celý týden rozhodovaly, zda tam jít nebo ne. Byla zima, bylo to drahé a bylo brzo na nějaké kytičky, takže jsme se bály, že nás tam žádné obrovské krásy nečekají. Nicméně datum, které jsme domluvily na tento náš výlet bylo převážně kvůli otevření těchto zahrad a protože jsme tam chtěly od začátku jít. Tak jsme šly a pak jsme viděly jen hlínu, semínka a rašící trávu. Úchvatná to podívaná :D.
Ale celkově akce Holandsko za 1* a jsem moc ráda, že jsem tam byla. Odvezla jsem si plno nových zážitků (jako například ulice Redlight v Amsterdamu :D ale o tom zase v jiných článcích...). JO a abych nezapomněla, i z tohoto výletu vzešlo jakési vtipné video a pokračování řádění skupiny Slapyce a tentokrát na parodii známého Harlem Shake (kdo nezná nejdřív byste si to měli pro ukázku najít na youtube, abyste si o nás už definitivně neutvořili názor, že jsme se zcvokly..........i když byste asi nebyli daleko od pravdy ;-D)...
http://www.youtube.com/watch?v=9OCFCbwrvq8
Po návratu zpět do Londýna mě čekalo pěkných pár perných dní. Nejen, že jsem měla poměrně dlouhou probdělou noc v autobuse, na trajektu a v autobuse při cestě z Haagu do Londýna, ale po 11 hodinách jízdy jsem prakticky po pěti minutách po příjezdu domů začala pracovat a po 7 hodinové směně a 2 hodinách úklidu u Caroline jsem večer jela pomáhat na jednu židovskou akci, kde jsem byla další 4 hodiny. Teď když to vidím černé na bílém nechápu jak jsem ted den mohla přežít, ale stalo se a mám aspoň o čem psát : ). Pak už úterý a středa utekla tak rychle, že jsem nestačila ani mrknout a nadešel čas naší společné "rodinné" dovolené na jihu Španělska, kam mě rodinka pozvala. Měla to být částečně pracovní dovolená, ale tím že své au-pairky běžně na dovolené neberou, bylo to jakési milé gesto nakonec mého pobytu s nimi tady.
Hned brzo ráno okolo páté hodiny jsme vyjížděli směr letiště a do Španělska do Mallagy jsme dorazili před polednem. Já byla tak neskutečně nadšená jen z toho, že je mi horko v mikině. Bylo tam slunečno a teplo a to jsem nečekala. Stále dokola mě všichni připravovali na to, že tam bude ošklivo a zima a nejdnou odjedu z prostředí, kde už čekám hezké jaro a stále dokola dostávám jen zimu, zimu a zimu a přijedu někam, kde je skoro 20 stupňů a svítí sluníčkoooooooooo. Chodila jsem tam s otevřenou pusou a očíčky rozzářenými jako malé dětsko. Naprosto nadšená a u vytržení :). Po půjčení auta a příjedu do naší nádherné lokality jménem Estepona nedaleko známé Marbelly a naprosto dokonalého apartmánu jsem si začínala myslet, že jsem v pohádce. Věděla jsem, že budu mít vlastní pokoj, ale čekala jsem nudličku s jednou postelí a že budu ráda za okno :D. Pchá, sice to asi nebylo myšlený, a tak trochu jsem měla pocit, že to tak vnímají všichni a není to úplně dobře, ale měla jsem jednoznačně nejlepší pokoj! :D Největší letiště, vlastní koupelnu a vlastní balkon. Myslela jsem, že se počůrám, když mi Tina řekla, že to je můj pokoj pro nadcházejících 11 dní. První myšlenka byla, že už nikdy nepojedu zpátky.
Tak abych vyhodnotila zpětně celou dovolenou - bylo to vážně skvělý. Počasí bylo mnohem lepší, než mi rodiče předesílali a než jsme si kdokoliv mohl přát. Sice asi 3 dny kompletně propršely, takže to bylo poněkud nudné, ale i přesto, že to byla jakási pracovní dovolená, tak jsem si neskutečně odpočinula a vyčistila hlavu. Když bylo potřeba, pracovala jsem, pomáhala jsem a taky jsem asi 4 noci měla na starosti 5 dětí (byli jsme tam totiž ještě s jednou rodinou), což bylo fááákt labůžo, ale byla to bomba dovča. Nijak vzlášť jsme nic moc nedělali. Když bylo krásně, tak jsme se váleli u bazénu a opalovali. Odvezla jsem si odtamtud super zážitky se svou hostitelskou rodinou, které mi už nikdo nevezme a na které budu vzpomínat ještě hodně dlouho po Londýně. Jsem jim vděčná, že mě sebou vzali, že mě pozvali a opravdu rozmazlovali, nemůžu si absolutně na nic stěžovat :). Super odpočinek a teď zas zpátky do reality...
2024 ©