Duben/April

Že už by šlo do tuhého?

Tak tu máme měsíc duben a s ním......no co s ním? Nic extra :-). Po návratu ze Španělska jsem se hned zařadila do pracovního procesu a to v podstatě opravdu ihned po příjezdu (tím myslím asi 30 minut :D). Nebyla jsem nijak nadšená, co Vám budu vyprávět. Ze Španělska se mi nechtělo a příjezd domů byl studený a mrzutý. Najednou jsem zjistila, že nemám žádnou moc motivaci. Nemám už nic velkého, na co se těšit, a tak jsem se tak trochu "bohužel" upnula na myšlenku konečného definitivního návratu domů. Vlastně mi došlo, že jsem tu tak dlouho, že už je v podstatě na čase jet domů. Nevím, zda z toho mám být šťastná nebo smutná, ale je to zjištění, které mě poměrně vykolejilo. Mám volný víkend a najednou už mě nebaví nadšeně chodit po památkách, muzeích a poznávat město. Najednou už nechci chodit do školy a zlepšovat mermomocí svojí angličtinu. Nechci chodit na žádné extra práce, protože už nechci být uklízečkou. Najednou už mi Londýn nemá co nabídnout a i přesto, že ho miluji stále stejně, už mi tolik nevadí ta myšlenka říct sbohem a jednou provždy toto místo opustit. Tento postoj ale není zrovna nejlepší téměř tři měsíce před úplným návratem, a tak jsem se i přesto snažila najít aktivity, které chci ještě stihnout, než odjedu. Moje cestování, na které jsem se tu celý rok těšila, plánovala a šetřila se tak nějak rozpadá. Nevím kde začít a jak to popsat, ale ač jsem se snažila, nikoho jsem k sobě nenašla a najednou mě i ta představa nějak začala obtěžovat. Samotné se mi jet nechce a celkově mám takový pocit, že to není dobré načasování – konec v Londýně + návrat domů do Prahy. Dříve jsem si to neuvědomila, ale až teď to vidím jasně. Chci odjet a přijet a nic mezitím. Nebude to už tak lehké a nemám teď vůbec myšlenky na plánování nějakého cestování, takže se bojím, že z toho nakonec sejde a holt se sem vrátím třeba někdy v budoucnu.

Co se týká obecných věcí, tak stále chodím na úklid k paní Caroline, ale žádné jiné práce už si brát nechci, takže mám vesměs poměrně dost času sama na sebe. Začala jsem opět trochu běhat a cvičit a stále chodím na tréninky BodyBlastu, takže se snažím trošku fyzicky vybít. Také se na mě navalilo, resp. já jsem si to nechala na poslední chvíli, takže jsem si to na sebe navalila sama, spousta věcí – starostí, povinností a úkolů co musím začít plnit. Zřejmě je to pro mnohé z Vás novinka, ale nakonec jsem se opravdu rozhodla po létě ještě na pár měsíců odjet jako au-pair do USA. Takže doufám, že to klapne a začátkem října bych ještě na nějakou tu chvilku odcestovala, než přijedu a už se nadobro usadím ve své milované Praze :). To znamená, že jsem začala řešit veškeré náležitosti a formality spojené s tímto odjezdem a postupně zjišťuji, že to nebude žádná sranda. Nejen že americké agentury si kladou mnohem vyšší podmínky, ale celkově toho chtějí všeho opravdu moc a moc a do největších konkrétností. Takže mě čeká pár měsíců běhání, zařizování, shánění a vyplňování, ale na konci toho všeho to doufám dobře dopadne. Vždycky je práce tohoto typu trošku sázkou do loterie :-/. Zároveň začínám mít v hlavě, co všechno budu muset zařídit a udělat až přijedu zpátky do Prahy, abych si mohla v klidu začít užívat snad zasloužených „prázdnin“ a léto v pravém slova smyslu. Také spousta věcí spojených s odjezdem a koncem tady, takže mé seznamy se naplnily spoustou bodů, které mám na dva měsíce dopředu k plnění. Na druhou stranu po každé když si alespoň jednu z nich mohu vyškrtnout, mám z toho neskutečně dobrý pocit, že jsem o kousek blíže k tomu, všechno zvládnout včas a v klídečku.

Také jsem zjistila, že jsem od zkoušky FCE prakticky neudělala nic pro zlepšení své angličtiny. Koukám se na televizi, občas si něco přečtu, ale neskutečně jsem tu zanevřela a ten rozdíl je znát. Nelepším se a nikam dále nepostupuji, což mě štve, ale naopak už mám pocit, že potřebuju trochu odpočinek. Chci se zase učit a chci se zlepšovat a pilovat, ale teď jsem holt jen v takové situaci, že chci vypnout a od všeho si na chvíli dát pohov, slyšet zase jenom svou rodnou češtinu,  načerpat nové síly a ještě jednou to podstoupit někde jinde a s někým jiným : ). Takže řeším a řeším a do toho dělám občas i nějaké příjemné věci…

Například se raduji s nadcházejícího jara a lepším počasím, které už nedočkavě klepe na dveře. Také si občas udělám jen den sama pro sebe a jdu udělat velké nákupy : ). Také občas chodím do kina a dokonce se mi jednou stalo, že jsem tam byla sama. Že to není divné? Ale já tam byla úúúplně  v celém kině sama, rozumíte? Připadala jsem si jako královna, celé kino hrálo pouze pro mě, musela jsem se opravdu v průběhu filmu několikrát od srdce nahlas smát. Byl to opravdu vtipný večer. Také jsem byla v divadle na představení "Kiss me, Kate" – muzikál ve velmi váženém, starém, anglickém divadle The Old Vic, skvostné to představení.

V polovině dubna jsem se rozjela na dva dny do Buckinghamu za svým kamarádem Israelím, který tam v lednu odjel studovat na univerzitu. Byli jsme spolu celou sobotu a neděli a bylo to moc fajn. Ukázal mi město, uvařil výbornou večeři, dokonce jsme si i našli čas si zaběhat a projít si místní zahrady, které byly na celém tomto poměrně malém městečku to nejkrásnější. Byla jsem upřímně šťastná, že jsem ještě měla možnost Israelího vidět. Bála jsem se, že už se nedomluvíme, ale nakonec to vyšlo a já na té autobusové zastávce v neděli večer při svém odjezdu už asi opravdu pochopila, že je to naposledy co ho ve svém životě vidím. Zase jeden smutný konec. Ale skvělý víkend :).

Na konci dubna jsem se podívala konečně do Windsoru, což bylo jedno z míst, které jsem určitě chtěla vidět, než odjedu. Sice mě překvapilo jak je Windsor malý, ale prohlídka Windsorského zámku opravdu stála za hodinu čekání ve frontě na dešti a poměrně vysoké vstupné. Nádherný, velkolepý a rozhlehlý zámek, který je ústředním domovem britské královny, mě dostal do kolen. Celé prostředí Windsoru se mi moc líbilo. Sousední část Eton, ve které se nachází jedna z nejluxusnější a nejprestižnějších škol v celé Británii (s 30 000 školným na rok! v librách samozřejmě) má krásné parky a prostředí okolo i pro veřejnost. Vyšlo i počasí, takže úžasný to výlet bez jakékoli chybičky.

Celkově počasí začíná být opravdu až téměř letní, takže na náladě a pozitivním přístupu se to také odrazí. Samozřejmě na Londýn, takže stále větrno a občas déšť :-/. Jednou malou novinkou je také to, že jsem si ještě i skočila na dva týdny do školy, to koukáte co? Kamarádka Virginia mi řekla o nedaleké dvoutýdenní výuce angličtiny zadarmo, tak jsem neváhala a vyhradila si čas, abych ještě na poslední chvíli něco pro sebe a ten jazyk trochu udělala. Bylo to super a mám super pocit, že jsem tam šla i přes svojí lenost už nic nedělat :D. Další zprávou měsíce je také to, že jsem si konečně koupila letenku a tím, že mám konkrétní datum příjezdu do Prahy, tak už se neprobouzím a nemyslím na nic jiného než na svůj „NÁVRAT DOMŮ“ a to je teď asi aktuálně moje největší motivace. Všichni si zapiště do deníčků a kalendáříčků, že se Vám 15. června o půlnoci (na 16.) vracím zpátky do Prahy a přes léto se mě jen tak nezbavíte ;-).

Jsem z toho nadšená a hrozně už se těším, na druhou stranu jsem ale smutná, protože jsem celkově obrátila v přístupu k životu tady. Už mě to tu nebaví, ze všeho jsem otrávená, nechci se seznamovat s novými lidmi a občas jsem v situaci, kdy vůbec nemám nikoho, komu zavolat a s kým jít ven. Už mě nebaví dělat si programy sama a celkově mám ke všemu takový negativní přístup. Že jsem unavená a naštvaná, že tu vesměs dělám jen hloupou uklízečku a na všem vidím jen nějaké háčky a důvod k naštvání. Jsem nervozní a roztěkaná a už jakoby odpočítávám dny do odjezdu. Což je hrozná škoda. Chci být pozitivní do posledního dne, chci se rozloučit a odejít a být vyrovnaná a ze všeho nadšená. Nechci si to tady na poslední chvíli zkazit a mít tak špatné vzpomínky na poslední měsíce. Snažím se seč to jde, tak snad se to ještě změní :-/.

Toť asi vše milí zlatí, mě se podařilo dohnat blog a vy zas máte na chvilku co číst a teď ještě postupně obnovím fotky ať si máte i co prohlížet :-). Tak... a už zase nezbývá než poděkovat za věrnost a přízeň a uvidíme se zase až v předposledním článku tohoto blogu, který bude sám o sobě smutný, ale já se ho pokusím naplnit samými pozitivními a krásnými zážitky a historkami. Díky všem, mějte se skvěle a užívejte si jara s úsměvem na tváři.