Klobouk dolů a díky všem :)

Prázdniny jsou tou nejhezčí odměnou za práci, povinnosti a starosti, které v každodenním životě máme a plníme.

Je to třešnička na dortu, je to motivace, která nás žene kupředu a nutí nás makat dál, přežívat ty nejtěžší chvíle a vstát ze země, když už padáme na ústa. Tak to vidím já a každé volno ve svém životě si snažím užívat nejvíce a nejlépe jak jen to jde. Tři měsíce jsem pracovala v Londýně jako au-pair a housekeeper pro jednu anglickou hostitelskou rodinu. Bylo to super, bylo to krásný, zažila jsem spoustu příjemných i méně přijemných chvil, ale rozhodně mě to obohacuje a baví. Jen už nejsem tak nadšená a naivní jako na začátku. První dojmy nejlepší práce na světě už opadly, já vystřízlivěla a zjistila, že se opravdu jedná o práci v právém slova smyslu a nikdy to nebude jinak :) (ať je to v sebelepších podmínkách). Jsem spokojená, o tom žádná, jen od chvíle, co jsem zjistila, že pojedu na dva týdny domů jsem byla neskutečně nadšená a nemohla jsem se už samým vzrušením dočkat. Dva měsíce se na to člověk těší, aby ty zpropadené dva týdny utekly jako voda. Ale to asi všichni známe že? :)

Chtěla bych v tomto článku uvést, co všechno jsem za svůj krásný dvoutýdenní pobyt doma v Praze stihla a vyjádřit své díky všem, kteří toho byli součástí a našli si čas, aby se se mnou viděli. A žádná anonymita, hezky všechno jmenovitě ;-).

V pátek 6.4. jsem přesně o půlnoci v letadle dosedla na Ruzyňské letiště v Praze, kam jsem se dopravila bez jediné újmy a problému po nádherném volném pátečním dnu. Tam na mě již čekali moji nejlepčí rodičové na světě s kyticí růží, která mě hrozně potěšila ale narovinu zajímala méně než chleba s máslem a salámem, který jsem si vyžádala jakožto půlnoční svačinku na cestu z letiště domů. Čekala jsem malý krajíček chleba, který by mě nanejvýš uspokojil, to by ale nebyli naši, kdyby mi nepřivezli ten největší chlebák na světě, na který padlo snad půlka másla a celé balení Paprikáše :D. Nicméně jsem ho zpracovala ještě než jsme dojeli domů a byla tou nejšťastnější osůbkou pod sluncem :). Doma na mě čekalo spousta dalších krásných překvapení a přivítání a já si skoro přála ten den zastavit a žít ho stále dokola :). Hned druhý den ráno jsme se vydali na chatu do Druzcova, kde jsme byli až do Velikonočního pondělí. Chata byla úžasná a já si ji užila  naprosto maximálně. Pilo se, smálo se, hrálo se a hodovalo :D. Sice jsem si nesplnila přání vyvalit si pupek na sluníčku na zahradě, jelikož chumelilo skoro celý víkend (trochu jsem to nevypočítala no :D), ale i tak to byl skvěle prožitý čas strávený s mou milovanou rodinou.

 V úterý jsem si pěkně zašla obnovit své smutné roztřepené vlásky ke kadeřnici, hned po tom jsem jela k babičce do Dejvic na oběd a pak jsem si prošla Václavák na ztvrzení toho, že jsem opravdu v Praze :). Ve středu jsem si aktivně zašla do Podolí zaplavat a večer šla posedět s Anískem do pizzerie Einstein. Ve čtvrtek jsem konečně poprvé viděla překrásného synáčka Daníčka mé milé sousedky a kamarádky Káji a na první pohled jsem se okamžitě zamilovala :). Pak jsem byla s dědečkem a Jarkou na obědě a rovnou z Kunratic jela do Úval za holčičkama z práce. Tam jsem si uvědomila, že v Praze už jsem 6. den a letí to neuvěřitelným způsobem. S holkama to bylo super a zpětně ještě Áju, Vilušku a Janču zdravím a díky moc za podporu a věrnost mému blogu - díky Vám nedopustím konec svého psaní :).

Pátek jsem věnovala mé úžasné mamince, která se se mnou vydala ven na brusle a pak na nákupy do OC Chodov. Kupodivu jsme ale nic nekoupily a zkejsly jsme u povídaní v horním patře u českých dobrot a zmrzlinových pohárů :D. Sobotu jsem díky počasí skoro celou proválela doma a večer se úžasně vyběhala na squashi a u wallyballu a zase viděla spoustu  svých přátel a známých z naší pověstné party. Pak jsem se vyblbla při tanci a zábavě na diskotéce v Dogs Bollocks s Miškou, Markétkou, Denčou, Davídkem, bráškou a Martinkou. V neděli jsem byla celá natěšená na venkovní volejbal, který se ale díky počasí neuskutečnil, takže jsme si místo toho s mamkou večer zašly do kina na krásný romantický film Navždy spolu (doporučuji). Pondělí bylo díky počasí opět unavenější a s mamkou jsme se kvůli tomu na domluvenou projížďku na kole opět nevydaly. Odpoledne pak strávené s mou zlatou sestřeničkou Deniskou na dortíku a kávičce a na super relaxu v Solné jeskyni. Večer jsem šla s rodiči, Madlenkou, Denčou a Dádou do divadla La Fabrika na představení Bláznivý Petříček (ač jsem tomu z velké části nerozumněla, moc se mi to líbilo). Úterý jsem prakticky celé věnovala svému kamarádu Péťovi. Zašli jsme si na velice zajímavou a poučnou výstavu The Human Body (doporučuji ještě víc) a potom rovnou na Matějskou pouť, kde sice docela foukal vítr, nebyla skoro ani noha a půlka poutě už odjela, ale i přesto to bylo super :D. Zašli jsme si na Ruské kolo, napráskali se jak dvě prasátka a odvalili se zas domů :). Ve středu jsem opět zaskočila o dvě patra výš za Kájou a Daníkem, pak mě aktivně propleskla sestřenice na badmintonu a večer jsem poseděla s Anískem na dokonalé lodi s výhledem na Prahu v restauraci Grosseto Marina. Ve čtvrtek jsem se viděla s mou milou Domčou, odpoledne jsem svým zatíženým zádům dopřála masáž a večer prokecala se svým milovným Cariněm Deniskou a Dorkou Týnkou.

V pátek jsem se potom probudila s pocitem, že je to zas na dlouhou dobu poslední ráno, které vstávám ze své postýlky v Praze a tyto dva poslední týdny uběhly takovou rychlostí, že jsem nestačila zírat. Bylo mi smutno a zřejmě k údivu všech se mi vážně nechtělo vracet zpět. Opravdu jsem tady prožívala prázdniny v pravém slova smyslu. Viděla se se svými nejbližšími a nejmilovanějšími, a i když jen na chvilku, hrozně mě to potěšilo a zase nakoplo k tomu fungovat dál. Po dlouhé době jsem si zase trochu zasportovala, popila a zatančila, radovala se a smála s přáteli a olizovala se nad skvělými českými jídly (mami díky - vím, že jsi vše celé dva týdny přizpůsobila jen mě a nemohla jsem si přát nic lepšího - prostě dokonalé gastronomické orgie s velkým O). V pátek jsem ještě vyrazila s Kájou a Daníkem na procházku do lesa a odpoledne s mamkou na nákupy. Kolo jsme opět vzdaly (teď už spíše z lenivosti než kvůli počasí, i když to mě teda na to, že je duben dost v Praze zklamalo) a pak už jsme se jen všichni váleli doma. Večer ještě přiběhl brácha s Marťou a proběhla společná poslední večeře (Páně) :). Pak už jen balení, potlačovaný smutek a rychlospánek na dvě hodinky. Sobotní vstávačka do tmy po třetí hodině a opět loučení s mým pokojíčkem, naším bytem, Prahou a s maminkou a tatínkem.

Tentokrát to všechno bylo nějaký těžší. Bylo to jiný, neměla jsem měsíce na připravu na odjezd a opuštění všeho. Přijela jsem, užívala si a nějak zapomněla, že se zase budu muset vrátit. Bylo to tak rychlý, že jsem byla úplně zmatená. V hlavě prázdno a já nevěděla co je realita, co chci a co dělám. Bylo mi smutno, zase jsem byla sama, sama na všechno a opět ta těžká angličtina, nad kterou jsem teď vůbec nemusela dumat. Vracela jsem se do studeného prázdného domu, kde na mě minimálně na další čtyři měsíce čeká opět jen práce. Do Londýna jsem ale šťastně dorazila. Zjistila jsem, že je tu taková zima, že umrzám, že neteče teplá voda a nesmím sahat na polovinu vypínačů v domě, ale jinak hlavu vzhůru :D.

Jak říkám, vždycky musí být něco horšího, aby zase mohlo přijít něco lepšího a vždycky musí být něco trochu smutného, abychom se mohli těšit zase na to veselý. Já Vám všem neskonale děkuji za společnost, za to, že jste na mě měli čas a chtěli jste mě vidět. Za to, že mě máte rádi a že mě podporujete. Za to, že Vás zajímám a za to, že mě posloucháte. Mám Vás všechny do jednoho moc ráda, vážím si toho, že Vás mám a už teď se těším na příští "brzkou" shledanou.

Pusu všem ;-**************************************