Květen, květen, květen poslední to měsíc jen tak letem světem...
Tak a je to tady. Můj pobyt v Londýně se chýlí ke konci a já tomu sama nemůžu uvěřit. Mám psát o posledním celém měsíci a svůj předposlední článek na tomto blogu. Jak smutné to je?
Tolik práce za mnou, tolik článků, tolik týdnů, tolik měsíců a tolik zážitků a vy jste celou tu dobu byli u toho se mnou. No nicméně ještě před samotným smutněním a bilancováním bych Vám ráda napsala, co jsem tedy celý ten krásný jarní měsíc dělala.
Počasí se o sto procent zlepšilo, sice až tak kolem půlky května, ale už ve vzduchu bylo cítit, že je zima definitivně za námi. Déšť a vítr tedy neustává, jen co je pravda, ale už jen fakt, že nemusím nosit kozačky a zimní péřovou bundu, je celkem přívětivý.
V prvním týdnu se nic zvláštního nedělo. Stále chodím na cvičení, na úklid, občas na nějaký další extra úklid :D, pak občas něco pokoupím a dobře se najím :D. Tento blog už začíná být celkem slušná nuda. Z mého života tady se stal jeden velký stereotyp a já si uvědomila, že už píšu jen na rychlo samé nudné články o tom samém a už se ani nesnažím být vtipná. Je mi to líto, ale přemýšlím, že je to asi normální, člověk si tu tak zvykne a tak zžije, že najednou má úplně normální život jako by měl kdekoliv jinde a už není moc o čem zajímavém psát. Nicméně než si úplně podřežu větev pod svou nezajímavostí, ráda bych se s Vámi podělila alespoň o některé zážitky, které opravdu stojí za to a které si tento měsíc nemůžete nechat ujít :).
Druhý týden v květnu, resp. víkend, protože pracovní týden je stále o tom samém, jsem se vydala na diskotéku se svou českou kamarádkou Verčou. Nebyla jsem nikde ani nepamatuji, a tak jsem se cítila poněkud zvláštně, ale i přesto jsem věřila a doufala, že to bude super zábava a celý týden jsem se na naší "párty" těšila. Původně mělo jít několik dalších anglicky mluvících lidí, ale nakonec z toho sešlo a zůstala jsem jen já a ona. Šly jsme do mého oblíbeného podniku nedaleko mé bývalé školy ve Finchley, ale ani to nepomohlo. Asi mám nějaký blbý přístup nebo jsem jen měla špatný den, ale celý večer byl šílený. Nechutnalo mi pít, nebavilo mě tancovat, nechtěla jsem si povídat a nebavila jsem se vůbec ničím. Najednou mě štvali všichni ti opilí lidi kolem, štvala mě Verča, štvala mě muzika a celá atmosféra. Celý večer jsem koukala na hodinky a jen si přála být už v posteli. Co se mi stalo? Netuším! Nic podobného jsem snad nikdy nezažila, já taková party diva a ono toto :D. Připadala jsem si jako stará babička, co si nejvíc užije času, když po pracovním týdnu zaleze pod peřinu a kouká na telku... takže toť má zřejmě poslední hodně nevydařená "pařba" v Londýně :D. Nějak mi to ani nevadí, prostě jsem tady na to ztratila chuť, už nejsou lidi, nálada ani peníze, takže snad se vybiju zpátky v Praze. I přesto jsem se ale domů vrátila až okolo 4té hodiny ranní, protože Verču to tam neuvěřitelně bavilo a já nejsem ten typ, co řekne - hele mě to nebaví, já jdu čus...a pak jsme ještě asi 30 minut stály v dešti a zimě na zastávce a čekaly na autobus, který stále nepřijížděl. Nakonec jsme se spolu ještě docela chytly, takže večer jak lusk :).
Sobotní den, který následoval, vše řádně vykompenzoval. Splnil se mi jeden ze snů, který jsem v Londýně měla. Již před nějakou dobou mi někdo říkal, že existuje kurz zdobení cupcaků, což jsou takové anglické přeslazené a přezdobené muffiny a já se upnula na myšlenku, že mě tato činnost baví úplně ze všeho nejvíce. Hrozně jsem na tento kurz chtěla jít, jenže jsem zjistila, že je tak nekřesťansky drahý, že jsem okamžitě od této myšlenky upustila. Poslední dva týdny jsem ale uvažovala nad tím, jestli bych do toho ty peníze opravdu neměla vrazit a když už jsem tady, tak si ten sen splnit. Říkala jsem si totiž, že bych to jednou někdy v budoucnu možná chtěla zkusit, buď jako nějakou pracovní činnost nebo jen jako skvělého koníčka. Jenže předpokládám, že v Praze se nic takového nekoná, takže mám tady jedinečnou možnost. Jako z čista jasna se mi najednou ozval kluk, s kterým jsem si psala ohledně cestování, ale nějak z toho sešlo a nikdy jsme se ani neviděli. Najednou mě začal ukecávat ať se sejdeme jen tak a něco spolu podnikneme. Neměla jsem žádné lepší plány, tak jsem navrhla jednu restauraci a on to přešel bez komentáře a sám navrhnul tento kurz dekorace cupcakes. Věřte nebo ne, vyrazil mi dech a dobrých pár minut jsem přemýšlela, jestli to není jen sranda a není to někdo, koho znám a ví, že na to chci jít. Přeci jenom úplně cizí člověk, kluk a ještě kurz na který tak moc chci jít a poslední dny uvažuji, že bych do toho možná ty peníze měla investovat. V podstatě jsem ani neváhala, protože v tu chvíli mi bylo naprosto jedno, co je to za člověka, když mě pozve na takový kurz, šla bych s kýmkoliv :D. Byl to naprosto nezapomenutelný den. S Pavlem (to je jeho jméno) jsme se sešli na Warwick avenue a před kurzem si ještě zašli na kafe na krásné lodiččce na místní říčce, prohodit pár slov a trochu se poznat. Pak už nás čekal dvouhodinnový kurz něčeho tak dokonalého, že si to neumíte představit. Teda pro Pavla to byla jen zábava, ale já plula na obláčku celou tu výuku a byla jsem tááák přešťastná, že jsem šla a že mi někdo seslal právě Pavla, díky nemuž tady sedím :). Malá ukázka mého díla...
Po kurzu jsme pak šli na oběd a na procházku do Soho, skončili jsme v jednom baru s naprosto neskutečnými koktejly a nápoji. Pro představu...
Panáky - vlevo Cheesecake, vpravo Crème Brûlée
Takže úžasný den a bylo moc příjemný zase po delší době poznat někoho nového a fajn člověka. V neděli jsem pak byla v Londýnskem Wetland Center, což je jakási rezervaci nedaleko od Londýna plná zvířátek a krásné přírody. Bylo to opravdu velice zajímavé, myslím, že něco podobného bych v Praze jen těžko hledala. Najednou máte pocit, že jste uprostřed přírody někde na venkově a okolo Vás jen zpívají ptáci, plavou kachny na rybníčku a procházíte se okolo krásných stromů a rostlin.
V polovině měsíce jsem byla naposledy v divadle. Ale v jakém a na čem? Aaaach jak bych se vrátila... Už dlouhou dobu jsem si přála jít na muzikál "The Bodyguard", který je předlohou filmu Osobní strážce. Nakonec jsem se rozhodla jít a bylo to asi to nejlepší představení, na které jsem tady byla. Nebo alespoň jedno ze tří nejlepších :). Naprosto fenomenální výkony a celá atmosféra byla naprosto strhující. Posílám ukázku pro ty, které zajímá více...
http://www.youtube.com/watch?v=i3dOICbnFyI
Také jsem Vám zapomněla říct, že jsem v dubnu byla ještě na jednom muzikálu, a to Les Miserables (Bídníci), které bylo také zcela určitě nezapomenutelným zážitkem. Obecně mám pocit, že je tady divadelní scéna na úplně jiné úrovni než u nás. A je jedno, zda jdete na taneční představení, činohru či muzikál, vše je absolutně perfektní a dotažené do těch největších detailů. To je něco, co mi bude upřímně velice chybět. Lístky jsou drahé, ale stojí za to!
http://www.youtube.com/watch?v=Z2EM3sIvBxY
O víkendu jsem pak jela naposledy nakoupit do Wembley ke svému oblíbenému stadionu a v neděli jsem navštívila poměrně daleké Horniman Museum, což je muzeum plné všeho, co si jen dovedete představit. Nejvíc mě ale uchvátily přilehlé zahrady a krásný slunečný den, který na neděli vyšel, tomu jen přidal ten správný šmrnc.
A co se týká posledního víkendu v květnu, tak ten byl speciální tím, že byl prodloužený o státní svátek v pondělí. Původně jsem byla domluvená se skupinou Čechů a Slováků, že s nimi pojedu na výlet do Walesu, ale nakonec z toho sešlo, tak ani nebudu psát, jak smutná jsem byla. V sobotu jsem tedy jela nakupovat do Watfordu, z důvodu, že alespň uvidím nové město nedaleko Londýna (a také rodiště jedné z hostitelských rodin, která o mě jevila zájem před Levitony :)), ale posléze jsem zjistila, že se tam nedá dělat a vidět opravdu nic zajímavějšího než nákupy. V sobotu jsem si pak udělala výlet do centra a chtěla jsem si zaplatit prohlídku v Shakespeare Globe, což je divadlo, které mě naprosto fascinuje svou krásou. Bohužel mi štěstí nepřálo ani v tomto bodě, protože když jsem dorazila na místo, bylo mi řečeno, že ZROVINKA dneska se konají divadelní zkoušky a je tedy pro veřejnost zavřeno. Tak jsem si udělala jen hezkou procházku od Tower Bridge k Big Benu za slunečného dne, což je mimochodem opravdu moc hezká cesta podél Temže, nicméně v takové nijaké náladě, že už mi zbývá jen pár týdnů v tomto krásném městě a bylo mi najednou tak nějak divně. Navštívila jsem ještě Somerset House v centru Londýna a pak si šla na chvilku odpočinout a opalovat se do Regent´s Park, takže jsem viděla i něco nového a hezkého :).
V pondělí jsme si s Verčou nakonec zorganizovaly sami výlet do Cardiffu, hlavního města Walesu, takže jsem se tam přeci jenom podívala. Bylo ale poměrně dosti nepěkné počasí. Šíleně foukalo a zhruba v polovině odpoledne začalo pršet a už nepřestalo :D. V Londýně prý bylo celý den krásně...
Cardiff je moc hezký, i přesto, že působí dost průmyslově, najedete tam plno moc pěkných památek a míst. Cardiff Bay, což je přístav u moře, má opravdu svého osobitého ducha. Byl to skvělý den, který jsem si užila a jsem moc ráda, že jsem se alespoň ještě někam naposledy podívala. (taková malá zajímavost - waleský akcent byl opravdu znát, najednou jsem měla pocit, jakobych byla skoro v jiné zemi a většině těch lidí jsem vůbec nerozumněla :D)
Jinak poslední týden v květnu jsem přežila poměrně bez úhony, počasí se lepší a na mě už dopadá odjezdová horečka. Začínám se šíleně těšit domů a na všechno a na všechny. Těším se zpět do své vlasti a mám takový pocit zadostiučinění. Mám skvělý pocit, že jsem tu splnila svou misi, vše co jsem chtěla a teď můžu jet s klidným svědomím domů. Takže už organizuju návrat a připravuji se na konec v Londýně.
Tolik tedy asi k mému téměř poslednímu příspěvku a na ten další se netěším ani já ani vy :-). Posílám polibky xxx
PS: pro ty, kteří to nezaregistrovali a které to zajímá, jsem aktualizovala alba na své Picasa galerii ;)
2024 ©