London at night a nakupování ve Wembley

Úžasný, úžasná, úžasné,

úžasný páteční večer, úžasná podívaná a úžasné zážitky. Opět něco krásného po týdnu plném práce, úsilí, makání a myšlení. V pátek večer jsem skončila práci dřív a opět byla pozvána k židovské večeři s rodinou. Sama jsem už připravila stůl a až na výměnu velikosti talířů jsem ho připravila bez chyby. Z toho jsem měla radost, protože to není úplně lehká záležitost :). Byla jsem ráda, že jsem se stihla najíst než vyjdu do víru velkoměsta a že jsem mohla opět povečeřet s rodinou, i přes to, že věděli, že to budu muset trochu odbít - hned po jídle jsem vyběhla z domu jako vítr (sami mě hnali ze dveří, ať nic neuklízím a běžím, což bylo hrozně milé a opravdu jsem si v tu chvíli nepřipadala jako jejich uklízečka, ale jako jejich třetí dcera :)). Sraz jsem stihla a s Marťou jsme se vydaly směrem centrum stanice Embankment. Když jsme vyšly z metra a já spatřila noční modře nasvícený London Eye byla jsem opět ve svém živlu. Krása, krása, krása - Miluji Londýn, teď už to vím a už to můžu říct :D. Stanovila jsem si, že tak mohu usoudit minimálně až po měsíci mého pobytu tady. Nemohu se nadále udržet a křičím do světa: MILUJI LONDÝN!!! Čistá nádhera všude kam se člověk podívá ve dne i v noci. Nepřestává mě fascinovat naprosto všechno. O pamatákách ani už nemluvím, jde i o rodinné baráky, všechny budovy a celkově život tady. Když už se zmiňuji o domech - je tu každý úplně jiný, je tu tak zajímavá architektura, že se jen usmívám při pohledu na každý z domů v Londýně. Každý je nečím osobitý a krásný, každý je jiný a má svůj příběh. Jsou to úplně jiné domy, než u nás. Nejsou to moderní a jednotvárné domky, ale asi evidentně velice staré, ale přesto dosti zachovalé stavby. Zjsitila jsem, že se tu zatím vůbec nesetkávám s žádnými sídlišti a panelovými domy. Je možné, že se pohybuji zrovna v nepravých částech Londýna, ale zatím jsem neviděla jediný panelák (což se o Praze říct nedá). To mě ale popravdě dost fascinuje, protože je Londýn oproti Praze populačně značně na vyšší úrovni a lidí je tu několikanásobně víc. Z čehož logicky vyplývá, že by tu mělo být i chytřeji řešeno ubytování nebo umístění těchto lidí - panelové domy a ne rodinné domy pro každou rodinu. Jak se sem všichni ti lidé vejdou, jestli má každá rodina svůj velký dům :D?. Samozřejmě přeháním, ale takhle to na mě zatím působí všude kudy jezdím. Zpět ale k centru... z místa, kde jsme stály jsme viděly na osvícený London Eye a Houses of Parliament, což naprosto stačilo ke krásné noční "opět téměř romantické :D" teplé londýnské procházce. Fotky, které jsme pořídily jsou téměř neuveřejnitelné, protože obě máme foťáky, které prostě nezvládají fotit noční panorama, takže jsou to jen rozmazané šmouhy, a proto bude lepší vložit jsem pro představu profesionálně pořízené fotografie, protože o ten zážitek se musím alespoň částečně podělit :).

My dvě jsme opravdu nebezpečná dvojka - začínáme si říkat duo Martin závislé na sladkém. Usoudily jsme totiž, že jsme ani jedna neměla po večeři žádný dezert a že se tedy trochu rozšoupneme. Žádný stánek s vaflemi, jak jsme si usmyslely, jsme ale už nenašly, a tak jsme zamířily do místního McDonaldu. Tam jsme si každá vybrala to svoje, ale u kasy jsme zjistily, že kromě zmrzliny jim zrovinka všechny dezerty došly. Koupily jsme tedy jen dvě horké čokolády a šly si sednout ven na terasu. Byl to v tu chvíli ale tak dokonalý zážitek, že tomu právě nějaký dezert opravdu chyběl. Vydala jsem se tedy na průzkum s tím, že musím přinést něco sladkého :D. Byla jsem pryč asi déle než se čekalo a Martina už mě naháněla mobilem. Našla jsem v poměrně vzdáleném místě odlehlé potraviny, kde jim od rána zbyly poněkud smutně vyhlížející donuty (mimochodem sladké pečivo tady mají jako jedno z mála věcí oproti Praze opravdu předražené), nemohla jsem ale přijít z prázdnou, tak jsem vzala dva čokoládové :D. Kdyby nebyly tak nečerstvé, tak to byl opravdu dokonalý moment. Seděly jsme přes řeku přímo naproti Houses of Parliament vedle sebe modré londýnské oko a popíjely horkou čokoládu s čokoládovým donutem. Jak já si v tom libovala. Bylo to opravdu nádherné. Mají podél řeky lampy ještě dozdobené světýlky a všude spousta laviček plných romantických párů. Tak jsme se s Marťou romanticky rozhodly, že v létě se tam půjdem na jednu z těch romantických laviček romanticky opít a romanticky tam zůstanem až do rána :D. Připadala jsem si opravdu jako u moře. Vlny Temže šplouchaly na břeh a byla oproti předchozím mrazivým dnům opravdu krásně teplá noc. Procházely jsme se a kecaly a nakonec skončily ještě v jednom obchodě, protože Martina nedala jinak, než si ještě spravit chuť lepší čerstvějším sladkým pečivem. Koupila dvě čokoládovokrémové koblihy a nějaké sušenky a já poprvé v Londýně měla neskutečné výčitky svědomí, protože jsem si připadala jako obezitní prase, které jen za ten večer muselo přibrat tak sto kilo. Snažíme se tomu přijít na kloub, protože je opravdu velmi divný úkaz, jak je tu najednou člověk ve vztahu k čokoládě a sladkému naprosto bezedný. Čekám furt na to, že se toho přejím, že už budu mít jeden den chuť jenom na slané, oříšky nebo chipsy, ale to stále nepřichází. Pořád jen čokoláda, čokoláda a čokoláda. Ochutnávat nové a opravdu kvalitní a výborné sladké a vůbec si tím nijak nelámat hlavu. Přišly jsme na to, že jsme hold podvědomvě ve stresu - nové všechno, prostředí, jazyk, zkušenosti, tlak, který vytváříme sami na sebe, nová škola, málo času, všechno správně stíhat a ještě dvě další práce navíc. Není toho málo a člověk to hold prostě kompenzuje jídlem - sladkým. Je pravda, že to vážně velice pomáhá, dodává to dobrou náladu a energii a nějak se toho nejde přejíst. Už chápu, proč všechny au-pair takle rychle přibírají, je v tom opravdu nějaké kouzlo, ale už ho znám také. Jen doufám, že to vykomenzuju tím pohybem, který přes týden mám a nějakým cvičením, protože se nehodlám vrátit jako otesánek. Domů jsme pak obě dorazily chvíli po dvanácté hodině a já šla přeslazená a s pocitem, že jsem jedna velká kostka cukru spát. Byl to ale opravdu příjemný  večer a já se jen těším na další takové :).

Úžasný sobotní den, úžasná nálada a úžasné nákupy. V sobotu jsem se rozhodla malinko rozjet a něco si zase trochu koupit. Měla jsem toho přes týden hodně, ale zároveň to znamenalo i nějaké vydělané penízky. Potřebovala jsem nakoupit nějaké drogistické a papírnické věci a také záležitosti sušenkovitého typu, ale zároveň jsem si chtěla udělat radost. Zjistila jsem, že při tomto skvělém oteplování nemám co na sebe. Mám tu tři skvělé bundy a troje skvělé kozačky, ale všechno do mínusových teplot a když je tu nad 10 stupňů, tak bych potřebovala nějaký jarní kabátek a vhodnější obuv. Ani jedno jsem samozřejmě nepořídila, za to jsem udělala celkem slušnou útratu za věci, které v podstatě vůbec nepotřebuju. Konečně jsem ovládla Primark a našla si právě ve Wembley takový, který nebude sice tak velký, ale nebude tak přeplněný lidmi a bude se tam dát nakupovat. Ráno jsem se pěkně prospala a v klidu posnídala, na Wembley dorazila po jedné hodině odpolední a do Primarku vstoupila něco po půl druhé. Když jsem se dívala kolem, přišlo mi, že si v něm nemůžu nic koupit, protože zdejší móda mě tam opravdu vůbec nezaujala. Netuším jak se to stalo, ale zjistila jsem, že po delším a usilovnějším hledání se tam dají najít opravdu super věci. Vyšla jsem ven s představou, že je tak půl čtvrté a ono ne :D! Bylo přesně nevysvětlitelných 17:30. Rychle jsem letěla do Poundlandu a domů. Zde bych ráda zdůraznila mé kamarádce ekoložce Zuzance, že jsem se konečně odhodlala odmítnout igelitové tašky na svůj nákup, protože jsem měla dost prostoru ve své kabele a náhradní plátěnou tašku, kterou se již učím nosit při sobě. Začínám totiž nějak vnímat to šílené plýtvání a spotřebu odpadků a také právě třeba úplně zbytečně těchto igelitových tašek. Doma se mi jich nashromáždilo už velké množství, a tak jsem se konečně přestala ostýchat a zdvořile tašky odmítla s tím, že mám svoje (tady totiž v podstatě všude u kasy vezmou igelitky a sami ti tam nákup vkládají). Tak doufám, že jsi na mě hrdá ;-). Domů jsem přišla něco po sedmé hodině a popravdě jsem si vyčítala, že jsem udělala zbytečně velký nákup nesmyslných věcí a kabát a boty nemám. Věci jsem ale rozložila na gauč  a začala se z nich neuvěřitelně radovat. Primark jsem si oblíbila pro spoustu velmi drobných a levných věcí, jako jsou ponožky, spodní prádlo, silonky, bižuterie a jiné. Z těch větších, ale stále levných věcí, jsem si koupila dva svetry, dvoje kalhoty a pyžamo s nápisem "I Love London". Takže to všechno za ty peníze stálo a teď už vím, že se vážně občas stojí za to strhat, protože nakupování nových věcí, mě neskutečně naplňuje a dělá radost... znáte to někdo? :D

Holky mi celý večer lítaly do pokoje a zjišťovaly, co všechno jsem si koupila, braly mi podprsenky, které si nutně musely vyzkoušet a nebo se zkoušely naskládat do mé tašky z Primarku :D, nemohla jsem jinak než je vyfotit, jsou to moje zlatíčka. (Ukázka viz fotobalbum "Ostatní")

V neděli se OPĚT nic zajímavého neudálo. Krásně jsem se vyspala, počasí stále drží a sluníčko svítí a já dřepím doma a píšu blog :-/. Milí zlatí, už kvůli Vám zapomínám i jíst, takže si půjdu spravit chuť něčím sladkým a půjdu dělat úkoly. Aaaaaaaaaaa právě jsem pozvána dolů na pizzu, my o vlku....

Doufám, že se máte všichni krásně a brzy zase na shledanou :-*