Londýn jak se patří

 Co Londýn dělá Londýnem?

No samozřejmě, že hlavně památky! A já už valnou (tu důležitou) část z nich viděla! V osudný den - neděli 29.01.2012 jsme byly domluvené s Martinou na sraz 9:45 na autobusové zastávce na Mill Hill Broadway a v 9:50 jsme už seděly v autobuse směr historické centrum Londýna :). Skoro jsem ani nemohla dospat, byla jsem tak nedočkává, že to konečně všechno uvidím. Po těch letech, kdy snad každý koho znám byl v Londýně a viděl ty krásné věci, které já znala jen z obrázků, to mám konečně všechno spatřit na vlastní oči? Tak jo, to beru :)).

Po druhé jsem jela metrem, ale už tak, jak jsem si předstvovala. Marťa mi vysvětlitla vše, co jsem nechápala a já začala vnímat celý systém i s přestupy londýnského metra. Byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že to vlastně není nic tak strašně těžkého a že to tu mají opravdu velice šikovně a podrobně propracované. Zhruba za hodinku jsme vystoupily na stanici Westminster (byla jsem poměrně mile překvapená jak rychle a pohodlně se lze z naší části Londýna, která leží na periferii města dostat do úplného středu) a Martina mě vzala tím nejsprávnějším východem z metra, jakým to jen šlo :). Čekala jsem, že půjdem k památkám ještě dlouhou cestu pěšky, ale to jsem se zmýlila. Prakticky hned z vestibulu vedou schody ven a přímo před Vašimi zraky se rozprostírá Big Ben. Och, zavalilo mě takové vzrušení, že jsem štěstím pištěla.  Bylo to tááák moc nádherný a tááák moc reálný. Všude kam jsem se podívala byla čistá krása a byla opravdová. Big Ben jsem podle apelu všech čekala opravdu ale opravdu malinkatý. Tolik lidí mi říkalo, že je to vlastně nuda a že čekali, že bude úplně jiný, několikanásobně větší a byli zklamaní, když zjistili, že to je opravdu TEN Big Ben. Možná právě díky tomu, že mě všichni připravovali na něco v extra mini velikosti, jsem byla tak nadšená, ale zdál se mi tak obří až jsem radostí skákala. Přijde mi, že je opravdu hodně velký a větší bych ho nepotřebovala (těžko ale soudit teď, ovlivněna názory jiných). Byla jsem tak unešena, že nešlo pořádně rozpohybovat nohy. JÁ JSEM OPRAVDU TADY, JSEM V LONDÝNĚ!!! Jsem tady a žiju tu, teď už to dává smysl, teď už jsem si to opravdu uvědomila :D.

Martina mě vzala podívat se na Westminster Abbey a odtud kamkoli jsem se podívala byla náderná architektura anglických budov a památek, všude zeleň, typicky červené doubledeckery, schránky i telefonní budky, v dálce London Eye a všechno tak hezky na dosah. Obešly jsme pak Big Ben a šly směrem k Temži, kde se mi před zrakem rozprostřelo celé opatství Houses of Parliament. Přešly jsme most a konečně se mi naskytl ten pohled, TEN typický pohled známý z fotek, pohlednic a dokumentů o Londýně. Tolik jsem si přála stát na tom místě a koukat se na tu krásu a teď se to stalo - neměla jsem slov :). Pak jsme se šly podívat ke krásnému London Eye, o kterém také téměř všichni říkají, že je to absolutně o ničem. To mě ale vůbec nezajímá, já musím jít na London Eye :D, šla jsem si tedy zjistit cenu a odcházela jsem s tím, že pokud chci navštívit London Eye, SeaLife (podmořský svět v akváiu) a muzeum voskových figurín Madam Tussaud (což rozhodně všechno chci), tak za speciálně výhodnou cenu jako balíček - krásných 59 liber :D:D. Musím začít šetřit...

Čas jsme měly výborný a když jsem vyjádřila přání ještě vidět Tower Bridge, Marťa s tím neměla nejmenší problém. Vůbec jsem netušila, jak daleko to od sebe je, ale vůbec mi to nevadilo, chodily jsme, kecaly jsme a já se nechala unášet tím překrásným Londýnem, ve kterém mě zatím fascinuje každý detail. Například to, jak se zajímavě prolíná tolik různých stylů, hlavně historická část s nově vybudovanými moderními stavbami. Vůbec to neuráží, člověk si vždycky najde to svoje a vzájemně to hezky ladí. Asi po hodině chůze jsem už z dálky viděla ten slavný Tower Bridge, opět mě zachvátila vlna nadšení a co teprv když jsme došly přímo k samotnému mostu. Jsou to pro mě nepospatelné zážitky a nechci se opakovat, ale celá pevnost a palác Tower of London a samotný Tower Bridge ještě předčil mé očekávání. Cestou přes most jsme si koupily teplé, sladké, pražené arašídy a nasávaly atmosféru pravého Londýna s černým čajem s mlékem v ruce. Pak jsme ještě stihly St. Paul´s Cathedral, ale všechno zatím jen na čumendu zvenku. Mám již v plánu si to všechno projít i zevnitř, akorát jsou bohužel vstupné tak vysoké, že je dobře, že tu budu celý rok (jinak bych se asi nedoplatila).

Nakonec jsme zajely na Brent Cross, kde jsou dvě velká nákupní centra. Musela jsem si už konečně udělat radost a koupila jsem si v Nextu naušnice černostříbrných kytiček :). Prošly jsme to jen v rychlosti, nakupovat půjdu, jak už jsem psala, až budu mít spouuusta penízků a čas (sama). Objevila jsem tam naprosto nádherné papírnictví a obchod s poměrně velkým množstvím lízátek (což mě málem porazilo, opět jsem si říkala, že mám na co šetřit :D). Jsem štěstím bez sebe, viděla jsem spoustu nádherných věcí, téměř pochopila systém metra, vím, jak se do centra jede a mám možnost jezdit tam znovu a znovu a mám tip na výborné nakupování, už se umím dostat tam a zpátky a neskutečně se těším na další zítřky ;-)...