Natural History Museum, Hyde park a Oxford Street

Rozhodla jsem o špetce kultury a špetce nakupování...

...to bylo zase jednou rozhodnutí :D. Sobotu jsem měla úplně volnou a Martina (slovenská au-pair a má současná jediná a největší kamarádka) trávila víkend s ostatními Slováky, tak jsem si vytvořila vlastní program. Nejdřív jsem si vymyslela, že navštívím British Museum a zajedu na Brent Cross na nákupy. Nakonec jsem se rozhodla úplně jinak. Dala jsem na radu strýčka Harrolda a nechala si British Museum už nakonec. Přesvědčil mě totiž o tom, že to je tak velké a rozmanité muzeum, že se za žádných okolností nedá projít za jeden den. Že si buď člověk musí vyhranit několik týdnů nebo si upřesnit jen to, co chce opravdu vidět. Já to ale nevím, zajímá mě všechno, takže jsem ho prozatím odložila a rozhodla se pro jiné muzeum v domnění, že je značně menší a za půlku dne ho stihnu. Takže! Pro upřesnění - jestli se někdy vyskytnete v Londýně a bude Vás zajímat nějaké muzeum a budete chtít takové, které stihnete projít za jeden jediný den ROZHODNĚ TO NENÍ NATURAL HISTORY MUSEUM!!! Už na začátku mi bylo trochu divné, že jedu do části, která se jmenuje Museums. Zjistila jsem, že tam jsou v okolí další dvě muzea, ale já měla v plánu udělat si procházku přes Hyde park na Oxford Street a ještě něco nakoupit, takže ostatní muzea mě nezajímala. Když jsem vyšla z metra z výlezu "Museums" naskytl se mi pohled na jakési hrabství. Vypadalo to jako velká rozsáhlá katedrála, tak jsem byla nadšená, že můžu udělat i hezké fotky dalších krásných památek. Hned na to jsem ale zjistila, že právě TO je Natural Hisotry Museum, do kterého jsem plánovala jít :D.

S trochu větším respektem a rozvahou jsem se blížila k vstupním branám. Tam mě ale čekala nemile dlouhá fronta lidí, u které byl nápis, že čekání zabere přibližně 45 minut. Tak to mě v tom mrazu opravdu naštvalo. Vstupné mají zdarma a pak nechají lidi čekat skoro hodinu v mínusových teplotách. Rozhodla jsem se jít tedy do menšího muzea, kde jsem neočekávala takový zájem, a to do Science Museum, které bylo hned vedle. Tam fronta nebyla žádná a hned jsem se dostala do teplých prostor plných příjemně vyhlížejících kulturních zážitků. Když jsem si byla pro mapku pro návštěvníky zjistila jsem, že nejsem ve Science Museum, ale v původně plánovaném Natural History Museum. Šla jsem jen bočním vchodem a vstoupila jsem do jiné části muzea, ale všechny expozice jsou samozřejmě průchozí a tak jsem byla nakonec o dost chytřejší než všichni ti hlupáci, kteří čekali 45 minut před hlavním vstupem :D. Tak jsem si říkala, jak si ho celé hezky projdu. Rozděluje se na 4 části - Charles Darwin, Podmořský svět a dinosauři, Divoká příroda a Země a věda (zhruba přeloženo). Já se nacházela v druhé nejmenší části, která byla obecně o Zemi. O zemětřeseních a jiných živelných katastrofách, sopkách, spotřebě materiálů na Zemi a nejrůznějších podrobnostech o nerostných surovinách a plno informací a ukázek o drahých kamenech atd. I přesto, že anglickým popisům jsem rozumněla naprosto minimálně, výstava mě neskutečně zaujala. Zatím se tu setkávám s tím, že mají muzea udělaná opravdu tak, aby návštěvníka zaujaly a ten pak odcházel plný dojmů a příjemných zážitků. Všude jsou ukázky, různá videa a velkoformátové fotografie, hry nebo různé testy. Každý si může vyzkoušet jak v praxi fungují různé fyzikální zákony a vše je dělané opravdu zábavnou formou. A vstup je podotýkám zdarma. Ještě teď se musím nahlas smát, protože jsem v muzeu strávila 3 hodiny a upřímně jsem toho měla už nad hlavu. Co myslíte, že jsem všechno stihla? :D Jednu část ze čtyř a to jsem doma ještě zjistila, že jsem celou tu jednu část neprošla celou. Viz plánek níže (pro představu já jsem procházela červenou zónu):

Ale toto muzeum mě uchvátilo natolik, nejen zvenku ale i zevnitř, že jsem se rozhodla ho projít rozhodně celé. Je to ještě tak na 3 návštěvy, ale rozhodně to za to stojí, o tom jsem se přesvědčila. A ikdyž nemám zatím prošlé z místních památek skoro nic, mohu už toto muzeum určitě doporučit. Myslím si, že si tam každý najde to své a rozhodně jsou tam velice zajímavé informace a ukázky. Navíc koho by nezajímala příroda a zvířata, je to samo o sobě nádhera, a to jsem byla, myslím, v té nejnudnější části :D. Nejvíc ze všeho se mi asi líbila fyzická ukázka zemětřesení, kde desítky lidí vstoupilo na plošinu cca o 20 m2, která připomínala supermarket - všude byly nákupní vozíky, regály se zbožím a rozmístěné televize na kterých pouštěli autentické záběry s bezpečnostních kamer v obchodech někde asi v Japonsku přímo při zemětřeseních. Ukazovali jak se zemětřesení stupňuje a opravdu se s námi plošina začala trochu třást. Na televizi pak bylo vidět jak veškeré zboží lítá v obchodech vzduchem a s prodavači si otřesy pohrávaly jako s papírovými čerty. I plošina se začala třást více a zboží v regálech se začalo neklidně kývat. Byla jsem úplně zasvěcena do té situace, tá simulace ve mě vyvolala pocity, že jsem opravdu uprostřed dění, že jsem někde, kde je silné zemětřesení a byl to velice vzrušující zážitek!

Po té, co jsem usoudila, že pro sobotní den už jsem plná kultury, jsem se vydala na "procházku" přes nejznámější park v Londýně a to směrem na nákupy na Oxford Street. Hyde park je opravdu krásný a velice rozsáhlý, já jsem v podstatě nesešla z hlavní cesty/silnice, protože jsem neměla čas a počasí tomu také úplně nepřálo, ale i tak jsem poznala, že je to nádherná zelená plocha, kterou si určitě plánuji jednou celou projít. Občas sice vysvitlo sluníčko, ale mrzlo a tak jsem se těšila až zase rychle někam zalezu. Zážitkem pro mě bylo, že hlavní cestu Hyde parkem tvoří dvouproudová silnice (což jsem nevěděla), chodník pro pěší a cyklisty, ale i rozryté koryto pro koně. Celou cestu vedle mě šly dvě slečny na nádherných hnědočerných koních. Nakonec jsem vyšla z Hyde parku těšíc se na jaro a léto, až tam podniknu nějaký piknik :D. Demonstrace před Hyde parkem nejsou prý nic divného, takže není ani zajímavostí, že jsem také jedné byla svědkem. Přesně ale nevím kdo a za co demonstroval, ale dle vlajky soudím, že Poláci.

Na Oxford Street jsem také bez újmy dorazila a těšila se, že si udělám nějakou radost v místním Primarku. Zjistila jsem, že právě tento je v Londýně největší, ale jaksi mi už nedošlo, že bude logicky také nejnavštěvovanější :D. To byla chyba, protože takové kvanta lidí jsem hodně dlouho nezažila. Nejen, že jsem si připadala jak někde na koncertě a brodila se přes haldy lidí, ale když jsem i viděla ty nekonečně dlouhé fronty na zkušební kabinky rovnou jsem vzdala veškerou naději na nějaký nákup. Řekla jsem si, že to aspoň projdu a udělám si obrázek o tom, jaké zboží vlastně Primark nabízí. Byla jsem ale všemi těmi lidmi tak znechucená, že jsem to brzo vzdala a veškeré představy o tom, že jsi udělám něčím radost, mě okamžitě přešly.

Byla jsem trochu zoufalá, že jsem si naplánovala nákupy a v momentě, kdy se pomalu začalo stmívat jsem ještě nic neměla. Prošla jsem tedy suvenýry a zjistila, že v každém je všechno úplně jinak drahé, koupila nějaké drobnosti a dárky pro holky k narozeninám a vydala se směr domov. Na zastávce jsem tedy chvilku šílela, protože už jsem byla opravdu promzlá a unavená a zjistila jsem, že můj aubotus na té zastávce prostě nejezdí. Pak mi ale došlo, že stojím úplně někde jinde. Jsem taky dobře střelená se svými náhlými návaly stresu :D, jakmile něco není přesně tak, jak jsem si naplánovala a zjistila, začnu okamžitě šílet a zmatkovat. Počkala jsem si dalších sympatických 15 minut a pak už jen seděla nahoře v první řadě doubledeckeru a vezla se přímo na Mill Hill.

V neděli se neudálo nic zvláštního. Celý den jsem byla doma a prakticky jen odepisovala na e-maily, psala blog, vkládala fotky a byla s holkama. Počasí ale už se začalo lepšit a sníh se dal na ústup.