Oxford Street

 A tak začal první víkend...

v pátek večer jsme šly spolu se slovenskou au-pair Martinou na kávu na Mill Hill Broadway a já poprvé vyšla z prázdného domu rodiny Leviton do víru maloměsta :D. Trochu, vlastně hodně jsem se bála, abych správně "ošéfovala" zabezpečení domu, vše pozavírala, zapnula alarm a zamkla dveře. Vše dobře dopadlo a na srazu s Martinou jsme pak kecaly a kecaly a kecaly - o životě, o našich životech před au-pair, o životě au-pair, o Anglii, o Londýně, o škole, o angličtině, o všem. Byl to moc příjemný večer, během kterého jsme se domluvily hned na druhý den na vyjížďku na pověstnou Oxford Street. Za tmy jsem dorazila domů chvilku před půlnocí, cestou jsem se trochu bála, po pravé straně park, po levé křoví a pak něco cosi, kdyby za mnou někdo šel, asi bych se počůrala :D (minimálně), ale naštěstí se zatím potvrzují Tininy slova o poklidné čtvrti a vše dopadlo tak jak má a já zdárně dorazila domů a do postýlky.

Druhý den ráno jsem vyrazil v dopoledních hodinách na stanovený sraz s Martinou a v polovině cesty jsem si uvědomila, že nemám peněženku (doklad, peníze a hlavně Oyester card), tak se vracím a píšu Martě, že budu mít zpoždění a že to na ten smluvený autobus nestihnu. Ona mi ale vzápětí volá, že máme sraz až za hodinu, takže jsem zjistila, že jsem naprosto zbytečně celá znavená vstávala o hodinu dřív. Nicméně jsme se domluvily a pořádku odjely. Nestačila jsem zírat, stíhat a vstřebávat veškeré info o různých autobusových linkách a názvech míst, které projedeme. Byl to ale úžasný první zážitek. Nastoupila jsem do svého prvního doubledeckeru v životě a hned utíkala do druhého patra k oknu. Nádherný to výhled, moc jsem si to užila. Pak jsme dorazily na Oxford Street, kde jak jsem se později dozvěděla den před tím prasklo podzemní potrubí a zaplavilo velkou část ulice. Zaznamenaly jsme to v podstatě jen v jedné uzavřené části, kde to vypadalo, že se staví, takže v podstatě žádné omezení nebo důsledky tam již den po tom nebyly. Jedná se o ulici plnou obchodů a restaurací, je velice dlouhá a rušná. Trochu mi připomněla představy, které mám o centru New Yorku. Všichni jsou zahledění do svých problémů a jdou si bezmyšlenkovitě za svým cílem. Jsou tam ale i tací, kteří chodí do obchodů přímo s kufry. Nejdřív mi to bylo rochu divné, ale Martina mi potvrdila, že jsou to prostě maniaci, kteří nakupují takové kvanta oblečení, že si sebou berou kufry na kolečkách, to mě pobavilo.

Co mě hlavně zajímalo bylo, jaké obchody budou stejné jako u nás, a které tam naopak nenajdu. Tak (z těch pro nás známých) tu určitě frčí Marks & Spencer, Next, Zara, Esprit, HM, bižuterie Claires, restaurace KFC, Burger King, McDonald a Starbucks. Naopak mi bylo líto, že jsem neobjevila Orsey a New Yorker, hold asi budu muset změnit šatník :D. Což asi stejně budu muset, protože podle módy, kterou v obchodech vidím, se tu vyloženě do mého stylu nic moc nenajde. Což ale vůbec nevadí, protože já jsem teď otevřená všemu novému a docela se těším, až si koupím svojí první košili a nějakej bláznivej náhrdelník na krk :). Moc se mi ty věci líbily a je pravda, že se tady dají vychytat opravdu výborné slevy. Vejdete do obchodu a hned tam máte sekci s velkýma cedulema s výprodejem a slevami, někdy dost velkými. Třeba i ve sportu jako je Adidas, Nike a Puma, což u nás já tedy moc neznám. Takže když to člověka baví, má na to chuť a čas, tak se tu myslím dají najít opravdu velice pěkné věci za opravdu dobré ceny.

Já si ale nic nekoupila, jela jsem tam zatím jen na čumendu a projít si co kde mají a jak to tam vlastně vypadá. Popravdě jsem totálně zmírala z obchodů se suvenýry. V Praze je úplně nenávidím, ale tady je naprosto miluju. Všechny ty přívěsky, hrníčky, krásné pohledy a notýsky, všechno s logem I love London, bože je to tak  sentimentální, ale všechno jsem to chtěla :D:D, jak pro sebe tak jako dárky ostatním. Musím si našetřit nějaké penízky a pak si na Oxford Street zajedu koupit nějaké hezké věci a udělat si radost. Nejraději nakupuju sama, na čemž jsme se s Martinou shodly, protože nerady ty druhé obtěžujeme a zdržujeme. Tudíž jsme to tak nějak nehrotily, prolétly tam a zpátky, koupily si dva cheeseburgery v Mekovi (je pravda, že jsem měla velký hlad, ale nikdy mi snad víc nechutnal :D), kávu a sušenky ve Starbucksu a štrádovaly si to po Oxford street jako dvě londýňanky.