Týden číslo čtrnáct a patnáct

Že by smolná 13tka nakazila neutrální 14tku?

Tak jsem se nakonec rozhodla psát blog jednou za 14 dní, tak uvidíme jak to bude fungovat. Zjistila jsem totiž, že po těch dvou týdnech už si absolutně napamatuji co bylo před pár dny. Možná to proto bude trochu stručnější a ne tak podrobné. No uvidíme... :)

14 týden a smutek a stesk stále neopadá :-(. Asi jsem hold jen dopadla pevně nohama na zem a zjistila to, co každá au-par ví už od samého začátku. Jsem sice v té nejlepší rodině jakou jsem si kdy mohla přát a dnes a denně mě o tom jiné a další au-pair přesvědčují, stále více si ale uvědomuji, že nikdy nebudu součástí rodiny a vždy (i přes jejich sebemilejší a krásnější chování) budu pouhou uklízečkou, která stále dokola činí ty samé věci a stereotypně běhá po domě bez jakéhokoli kloudného výsledku. Všichni to děláme... uklízíme. Je to normální, ale když se to najednou stane smyslem vašeho života a středem vašich dní a každodenní náplní najednou zjistíte jak bezhlavě a bezmyšlenkovitě mechanicky plníte úkoly, které máte plnit a pointa se vytrácí do neznáma. Samozřejmě je to pro mě pouze dočasné, ale v tuto chvíli vidím před sebou jen tu horu těch samých dní a nic moc vepředu :). Opět nechci a nemám právo si stěžovat, každý máme svůj vlastní stereotyp, z kterého bychom se nejraději vymanili, aniž máme tu možnost. Jen jsem hold už došla k tomu názoru, že být uklízečkou není mým největším snem v životě. Člověk hrozně otupí a blbne. Je to fyzicky celkem náročný, dost to unavuje a ve svým volnu přestávám mít sílu úplně na všechno. Bojuju ale stále dál, stejně jako vy a všichni ostatní, takže budu muset jen přečkat tot špatné období a čekat, že přijde nové, lepší a takové, kdy začnu mít pocit, že být uklízečkou v Londýně je to pravé ořechové ;)

Počasí mi moc nepřidává, protože celý týden buď pršelo, foukal vítr nebo byla prostě "jen" zima. Já stále utahaná, znavená a bez nálady. Každý den se pak usmívat a přetvařovat také není lehké, nemyslete si :D. Týden 14 nebyl ničím ani extra zajímavý, snad jen, že se dala do pohybu změna ve škole, protože ná můj mail vedení školy hned reagovalo ať si nedělám starosti s výměnou třídy a že to společně určitě vyřešíme. Hned po příchodu do třídy v úterý si mě učitel Duncan odchytil a podával mi papír ať to hned dneska rovnou zkusím v lehčí a o něco nižší třídě, že se pak uvidí. Sice jsem to nečekala, protože jsem si myslela, že to půjde pomaleji a byla jsem tedy značně nervózní (i přesto, že třídu měním už po třetí a učitele po čtvrté), ale nakonec se to zdálo být všechno mnohem lehčí a pohodlnější. Připadala jsem si ve třídě hned lépe. Někteří žáci jsou v angličtině lepší a někteří horší, vím o co jde a co se po mě chce a to mě samozřejmě hned nadchlo, protože FCE třída pro mě opravdu zatím byla a je nedosažitelným cílem. Takže mám nového učitele Berniho a uvidíme co nový kolektiv žáků ve třídě. Je nás tam cca 15 což je docela velká hojnost a z toho pouze dva kluci, tak jsem na to zvědavá :).

Ve středu večer jsem se dozvěděla, že končím s cleaningem u paní Caroline, protože její muž ztratil práci, takže už si mě nemůže dovolit a vzhledem k tomu, že má tři děti na soukromý škole, tak je asi v dosti velkém průšvihu. Mě to každopádně na náladě moc nepřidalo, samozřejmě, že jsem si uvědomila, že se nic tak hrozného neděje a že kdyby takhle přišla Tina, tak bych se asi sesypala, ale i tak jsem z toho byla docela mimo. Je to práce a peníze, se kterými počítám a byla jsem s tím spokojená. Už jsem to tam znala a ona zjevně byla spokojená se mnou, takže takový příjemný zvyk. Budu si tedy muset hledat práci novou - zřejmě půjdu roznášet letáčky s nabídkou cleaningu nebo babysittingu po domech tady v okolí. Na pozitivním přístupu mi ale nepřidala kamarádka Kristýna, která mi řekla, že se o totéž snažila před pár týdny a tady v okolí obešla 80 domů, z toho se jí ozvali pouze 4 muži zda nabízí také masáže a sex. Takže se bojím, že hledání nového "part timu" bude dosti komplikované :-/

V pátek jsem pracovala do devíti do večera, protože tu Tina měla návštěvu - bývalou švagrovou se 4 dětmi, takže si asi dovedete představit, že to byla večeře velice bouřlivá, ale i tak to bylo fajn a já si to užila. Akorát jsem padla zase mrtvá do postele a nezmohla se vůbec na nic. Sobotu jsem plánovala zase pracovat a být doma, ale Marťa mě přemluvila na menší procházku a pokec u kávy. Tak jsme vyrazily pěšky do Edgware, což je asi 30 minut vzdálené nákupní centrum, a chvilku jsme tam jen tak bloumaly, pak poseděly v Costě u kafíčka a letěly zas dom na babysitting. Měla jsem mít ale prodloužený víkend o pondělí, protože tu je 7. května státní svátek, tak jsem se těšila, že něco podniknu oba další dny. Byla jsem také myšlenkama trochu mimo, protože naše "sportovní parta" se vydala na Máchovo jezero, což je moje největší srdeční záležitost, takže to pro mě nebylo tento víkend úplně lehké :-/. Čímž zdravím všechny, kteří tam byli a vážně doufám, že jste si to nejvíc užili :). Aaaaa volejbal, jak ten mi chybí ...

Neděle byla ale suprová. Kristýna (česká au-pair bydlící kousek ode mě) mi navrhla ať se přidám k ní a ke dvoum holčinám, které zatím nezná, ale seznámila se s nimi na facebooku - Thajka a Venezuelanka, což mě naprosto nadchlo - konečně někdo anglicky mluvící! Měli původně jít do Tate Modern, kam já už se taky delší dobu chystám, a protože ony plánovaly být tam jen krátce, já se rozhodla jet dřív a v klidu si projít celé toto věhlasné muzeum moderního umění. Udělala jsem nakonec vážně dobře, protože holky se mezi sebou nějak nebyly schopné domluvit a nakonec do Tate vůbec nedorazily. Já si to tedy prošla sama a dorazila pak odpoledne za nimi na Oxford street. Teď jsem moc ráda, že jsem v muzeu byla.... a také jsem ráda, že už to mám za sebou :D. Je to něco, kam jsem chtěla jít a vidět to, ale nějak mi nedošlo, že to nebude nic o co bych stála nebo co by se mi líbilo. Už po pár minutách jsem trochu nechápala co to je za obrazy a jak to někdo může nazývat moderním uměním. Až na pár výjimek jsem usoudila, že bych zvládla namalovat líp jak 90% vystavených exponátů a že tam toho je spousta horšího než malůvky od dětí ve školce :D. Prostě a jednoduše jsem zjistila, že naprosto a definitivně NErozumím modernímu umění. Po tom, co jsem dorazila do centra za holkama jsme našly jednu opravdu moc krásnou tradiční anglickou hospůdku, která ani nebyla tak předražená jak bych podle jejího vzhledu a lokality čekala. Dala jsem si kafíčko a mrkvový dort, který už jsem se delší dobu chystala ochutnat. V Praze jsem ho viděla teď na každém rohu a je to asi nějaká extra moderní novinka. Nejdřív jsem se toho bála, ale zajímalo mě, jak to bude chutnat. Musím říct, že za mě naprosto výborný dortíček (překvapení co? :D). Není nijak extra sladký, žádná čokoláda a je takový lehčí zajímavý a trochu mi připomínal můj oblíbený Medovník. Večer byl teda na jedničku, protože jsem konečně měla možnost mluvit anglicky a bylo to moc příjemný. Holky byly fajn, i přesto, že anglicky moc dobře neuměly, ale o to to byla větší zábava a nikdo pak neměl pocit, že toho druhého nějak extrémně zdržuje či otravuje.

Že by se týdnem 15 zase vše v lepší obracelo?
Pondělí bylo naprosto dokonalým dnem. Měla jsem celý den volno, takže jsem se i trochu vyspala. Měla jsem celý den naplánovaný s Marťou, a sice, že vyrazíme do Notting Hill pokud nebude úplně nepřekonatelné počasí a pak, abychom venku neumrzly, že si zajdem do podmořského světa Sealife v centru Londýna. Dopoledne mě probouzelo sluníčko, které mi krásně svítilo do tváře a než jsme se s Marťou sešly na Broadwayi, tak začalo celkem slušně foukat, pršet a dost se ochladilo. Rozhodly jsme se tedy, že si nejdřív zajedeme do Sealife a pak uvidíme. Tam na nás čekala fronta několik desítek metrů dlouhá a jeden z organizátorů nás upozorňoval, že je to tak na dvě hodiny čekání. V tom největší slejváku jsme to ale vybojovaly, nakonec čekaly jen hodinu a pak na nás přišla řada a my se dočkaly. Neuvěřitelný zážitek! Měla jsem z toho Vážně velkou radost. Bylo to nakonec skoro na celý den, takže Notting Hill bude muset počkat, ale vůbec to nevadilo, protože stejně bylo celý den hnusně, takže plán na vnitřní zábavu se naprosto hodil. Viděly jsme spoustu druhů krásných rybiček, rejnoků, želv, tučňáků, žraloků a medúz a hýřilo to tam všemi barvami, zajímavými tvary a nepochopitelným podmořským životem. Pak jsme si zašly na papání, kávičku a dezertíček do McDonalda :D a musím říct, že jsem málem umřela u teplého jablkového koláče, resp. jablkové taštičky, kterou "Mekáč" prodává. Vůbec jsem o ní nevěděla a nikdy předtím jsem to nevyzkoušela, ale teď jsem zase jednou létala v oblacích. Všem doporučuji :) ke kávě - perfektní kombinace.

Jinak týden proběhl bez větších problémů a občas už i sluníčko vykoukne a oteplilo se. Ve škole je to mnohem lepší, víc zvládám a rozumím, učitel je bezvadný a spolužáci vypadají úplně skvěle. Zatím z toho mám velkou radost a nepředpokládám, že by se to změnilo, takže jsem moc ráda, že jsem měnila :). Nebudu ale ještě předbíhat, abych to nezakřikla.

Dále si chci na začátku příštího týdne hledat novou práci/nový part time, ale prozatím mi má zlatá Tina našla na dva týdny dočasný cleaning u své kamarádky, takže mám na dva pátky dopředu ještě práci jistou. Jedná se o 4hodinový úklid u paní Marianne (čím dál tím hezčí jména :)), která je naprosto úžasně milou a sympatickou paní s moc hezkým baráčkem, dvěma dětma a bez zvířátek. Uklízet mi tam moc vyhovovalo a je velká škoda, že mě potřebuje jen na dvakrát, ale aspoň něco :).

Sobotní den jsem opět zase jednou proseděla a proležela doma. Večer blbla s holkama a měla babysitting a chystala se na nedělní mega výlet ;).V neděli se původně chystala poměrně velká skupina a směsice různých národů směr univerzitní město Cambridge. Nakonec jsme ale jako vždy zbyly v českém složení a to konkrétně 4 holčiny. Vůbec to nevadilo, protože den to byl úžasný. Sice jsme do města dorazily o dost později než jsme chtěly, byla výluka metra v Londýně, takže trvalo než jsme se sešly a pak byla výluka na železničcní trati, takže jsme místo hodiny a půl jely skoro dvě hodiny třicet minut. Nakonec to ale krásně stačilo. Prošly jsme to hlavní, viděly nádhernou architekturu různých škol a budov, místní trh, vyšlo nám počasí (sice nebylo bůhví jaké teplo, ale svítilo sluníčko) a největší hřeb dne byla projížďka v malé loďce podobná gondole, kterou s velkou ocelovou tyčí řídil a podával nám věrný výklad o okolí kolem jeden ze studentů Cambridgské univerzity.  Cesta připomínala romantiku v benátských kanálech a všude okolo se tyčily honosné budovy a skotačili rozverní studenti. Toto město na mě dýchlo svým kouzlem a naprosto mě očarovalo. Je to asi sen každého studenta a musím říct, že je tam krásně a ráda se tam ještě někdy vrátím.

Tak takový byl asi můj týden číslo 15 a po jeho zhodnocení zjišťuji, že už si po třech týdnech v Londýně zase začínám zvykat na život tady a Praha je pro mě už opět jen tečkou vepředu, kterou za pár měsíců zase navšítím a mám se na co těšit :). Což mi připomíná, že jsem také chtěla zmínit menší zlom, kterým jsem nechala pobyt v Praze za sebou a začala být zase motivována dalšími prázdninami v Čechách před sebou, a sice - již mám koupené letenky domů, a to tak že v úterý 7. srpna o půlnoci mě tam zase máte a ve středu 22. srpna v ranních hodinách Vám zase zmizím z očí... a tentokrát až do Vánoc :).

Je to tady teď sice všechno nějak těžší než předtím, ale o tom ten život asi hold je a já se k tomu stavím čelem a "tvrdě makám" dál. I Vám všem ostatním přeji krásné "tvrdé makání" a spoustu sil, energie, pohody a pozitivního přístupu do dalších týdnů : )...