Týden číslo dvacet čtyři a dvacet pět

Fuj, to byla fuška... :D

Týden číslo dvacet čtyři

Tak jsem tu znovu a se mnou je tu zpoždění největšího kalibru. Nestíhám už moji drazí sledovat ani čas, natož psát blog. Zjišťuji ale také, že velká většina z Vás ani nestíhá mé příspěvky číst, takže skoro nikdo nepostřehl, že už jsem skoro měsíc o sobě nedala vědět. Je to velká škoda, protože zrovna tyto dva víkendy, byly mými nejlepšími víkendy tady, ale zároveň mám čas tak napěchovaný, že nemám kdy o tom psát. Je mi to líto, protože pak poznávám, že už zapomínám a aktuální vzrušení, s kterým blogy vždycky píši už také opadá. Věřím ale, že i vy přivítáte kratší a střídmější články, takže se pokusím vypíchnout pouze to nejdůležitejší, ale zároveň tak, aby to ještě bylo ke čtení :-).

Co se týká mé pracovní náplně a celkově týdne od pondělí do pátku, tak se vesměs žádné velké změny nedějí. Stále pracuji stejně jako předtím, stále chodím příležitostně na cleaningy či babysittingy, když mě někdo potřebuje a stále chodím dvakrát týdně pilně do školy. Jedna poměrně velká novinka, která se týká mé rodinky se tu ale naskytla. Holky za mnou přišly s úžasnou zprávou, že se sestra Jamieho s rodinou a jeho rodiče stěhují zpátky z New Yorku do Londýna. Nejdřív mi nedošlo, co to všechno znamená, ale záhy mi to Tina osvětlila. Připravila mě na opravdu bláznivé léto, protože to asi není úplně jednoduchá záležitost a moje rodina je do celé věci tak říkajíc namočená. Babička s dědečkem přijedou bydlet k nám do domu minimálně na měsíc - a budou hledat nový dům v blízkosti Mill Hill a Jamesova sestra s manželem, třemi dětmi a psem nás budou v průběhu celého léta asi pravidelně navštěvovat. No uvidíme, jak celá tato situace dopadne, je ale zřejmé, že příští rok se moje rodina na Velikonoce do New Yorku nechystá...

Stále chodím běhat a baví mě to čím dál tím více, hlavně také proto, že zjišťuji, že mám větší výdrž, můžu si přidávat a víc na sebe nárokovat. Není to pro mě sice ideální druh sportu, protože běhání jsem v lásce nikdy neměla, ale když člověk nemá na výběr, tak mu nic jiného nezbývá. A park za naším domem je tak nádherný, že z toho zvyku začínám přecházet do fáze radosti z pohybu :). Na Zumbu také stále chodím a opět jsem byla na Zumbě s Tinou. Dále se udála jedna napůl trochu nebezpečná a napůl dost vtipná věc. Nevím zda to budu umět vysvětlit a jestli vůbec znáte tuto hračku, ale Bea má kostku, která se skládá asi ze sta malých magnetických kuliček. Je to absolutní vymoženost, můžete s tím dělat různé tvary a je to fakt geniální. No a jednou toto zlatíčko s těmito kuličkami experimentovalo, vzalo dvě z nich a jednu si dalo na bradu a druhou do pusy do vnitřního rtu. Chtěla vidět jaký to bude, když se jí v puse spojí a bude to vypadat jako když má piercing. Chytrá to slečna viďte? :D Co je ale opravdu nejlepší, že když si pak kuličku z brady sundala, nerada vdechla tu, kterou měla v puse. Celý druhý den prozvracela a proplakala a mě jí bylo hrozně líto. Prioritně hlavně nikomu nechtěla říct, co se vlastně stalo a přiznala to pak, až se jí udělalo lépe. Tina volala i doktorce, protože spapat magnet asi není zrovna zdravá a ideální záležitost :-), ale byla ujištěna, že v takovém množství to nemůže uškodit. Takže malou Beatrice, až mě zase jednou bude zlobit, pověsím na magnetickou tabuli a nechám jí tam viset, dokud se neuklidní :D

Co se týká víkendu, tak jsme si s Barunkou v sobotu vyšly směr Camden Town. To bylo něco pro Barču, totálně se do toho místa zamilovala a prohlašovala, že přesně pro takové místo se narodila a že se konečně někde našla. Já tam k tomu také docela přirůstám, ale pořád preferuji místa jiná. Šly jsme se ale konečně podívat k místu úmrtí a domu známé zpěvačky Amy Winehouse a musím říct, že to na mě udělalo docela dojem. Stojíte tam a říkáte si, tak tady žila a zemřela... byla tak mladá a tak nadaná...

Večer Bára odjela na babysitting a protože já ho neměla, dala jsem si sraz s pár spolužáky ze třídy - bylo to príma posezení, protože se večer udělalo hezky a my se krásně prošli podél místní říčky. No a večer byl zakončený super úžasnou večeří v čínské restauraci přímo na lodi ve tvaru typického čínského altánku :). Ooooch to byla dobrůtka.

No a neděle!! Jak pár slovy popsat neděli, když ve mě ještě měsíc po té vyvolává takové vzrušení. Snad jen říct to mohu, ale psát o tom moc nedokážu :D. Tak dlouho plánovaný Thorpe Park a konečně nastal jeho čas. Je to park plný obludných horských drah a jiných zajímavých atrakcí, na který se už pár měsíců chystáme s Marťou. Několikrát jsme byly nuceny pár hodin před odjezdem celý den zrušit kvůli počasí a teď tomu osud chtěl, že přišla po nekonečně nechutných dnech jedna krásná neděle. Nastala ale jedna velká radikální změna, a to ta, že mi Martina již pár dní předem řekla, že na neděli má své plány s kamarádkou. Čím víc se ten den blížil, tím víc se předpovědi zlepšovaly a mě bylo jasné, že je to jedinečná příležitost do parku jet. Martě jsem to takhle nastínila, ale ta byla neoblomná a řekla, že to musíme odložit. Možná jsem hnusná, zlá a nevěrná, ale přišlo mi to, že pokud nepojedu teď, tak už se tam nedostanu a sama bych tam asi nejela. Měla jsem tu svou spolužačku Barunku a tak jsem dala návrh jí. Nebyla sice stejně nadšená jako já, ale odkývala mi to. Nakonec se k nám nečekaně přidali i dva spolužáci ode mě ze třídy a tak jsme vyrazili ve čtyřech do nejbláznivějšího parku v Anglii...

Vstávali jsme okolo šesté, abychom se tam dopravili a byli hned při otvírání parku u vstupu. Začátek byl od 10té hodiny dopolední a my již nastoupeni v prvních řadách :). Je pravda, že počasí zcela neodpovídalo předpovědím a letní teplý den jsem si představovala opravdu jinak, ale nepršelo a nebyla nijaká velká zima a to splňovalo účel. No a jak začít popisem, asi to zhodnotím jen pár slovy - bylo to neskutečné, nejlepší a nezapomenutelné!!! Pro mě byl tento den asi nejvýznamnější tím, že jsem zde překonala sama sebe. Jela jsem tam s pocitem nervozity a s tím, že nevím jak na takovéto atrakce zareaguje moje tělo. Přece jenom ti, kteří mě znají ví, že na Matějskou pouť se chodím jenom dívat a pojídat cukrovou vatu, že je mi špatně i na řetízkovém kolotoči, že jsem měla závratě i v prvním patře Eiffelovy věže a lidi, kteří na takovéto atrakce chodí mám za sebevrahy. Nevím jak ani nedokážu vysvětlit proč se mi v hlavě splašil takovýto nápad, ale ano, byl můj a chtěla jsem mermomocí zažít gigantický adrenalinový požitek a zjistit, co to se mnou udělá :). Bylo to velmi riskantní, protože celodenní vstupenka včetně nákladů na cestu není nejlevnější záležitost a zjistit po první dráze, že dál nemůžu by bylo celkem zklamáním.

Opak byl ale pravdou a i přesto, že jsem na začátek nevybrala vůbec tu správnou "rozjezdovou" atrakci, tak celý den předčil veškerá má očekávání. Vystřídali jsme všechny ty nejhorší, nejvyšší a nejrychlejší horské dráhy a celý den byl jedním z mých nejbláznivějších v životě. A můžete jen hádat, kdo byl ten magor, který přemlouval ostatní čekat ty delší fronty do prvních řad. Ano byla jsem to nepochopitelně já. Já byla jediná z naši 4 členné skupinky, která při všech atrakcích nezavírala oči a která všechny hnala dopředu ať toho stihneme co nejvíce. Já byla ten sebevrah, který chtěl jít na ty nejhrozivější horské dráhy a sedět v první řadě. Nevidět nikoho před sebou a mít volný pád do země tak říkajíc přímo z první :D. Čím víc toho bylo, tím větší adrenalin ve mě narůstal a já jsem v tento den překonala všechny svoje zábrany a šla jsem dál až za hranice toho, co bych u sebe kdy očekávala. Byl to jeden z nejlepších dnů mého života a já zjistila, že právě toto mě baví a toto budu vyhledávat :D

Pro malou ukázku pro zájemce přidávám i video mé nejoblíbenější a nejnovější atrakce v Thorpe parku něžně nazývanou SWARM ( http://www.youtube.com/watch?v=Aia0HTkSpB4 ), a také jsem se rozhodla, že bych příští jaro chtěla jít ještě jednou, takže jestli se mezi vámi najde někdo, kdo bych chtěl jet : )....

Týden číslo dvacet pět

Vše je pořád při starém, snad jen jedna zajímavost ve škole by stála za zmínku. Při čtvtečním vyučování, kde jsme probírali odpovědi poslechového cvičení, tak jako každý týden... dobrá, možná jsme byli trochu unavení a znudění, ale to je také normální :-), náš vždy usměvavý a pohodový učitel Bernie najednou prohlásil, že většinou, když dělá se studenty takovéto cvičení, tak mezi sebou spolupracují a snaží se. Pak se otočil, zahlásil "fuck off", sbalil si svých pár švestek a odešel ze třídy. My jsme všichni zůstali sedět jako opaření. Koukali jsme na sebe a snažili se pochopit, co to vlastně právě Bernie udělal. Čekali jsme, že se vrátí a řekne, že to byl jen vtípek, ale on nikde. Dávali jsme dohormady, co jaké byly jeho poslední slova a co ho tak hodně naštvalo. Nicméně nám výuka skončila 40 minut před koncem a milý učitel se prostě sebral a odešel domů. V kanceláři nám bylo řečeno, že to nikdy za 7 let práce u nich neudělal a že by měl hned v pátek snad opět přijít. Nepřišel :-/ a vůbec nikdo nevíme, co se s ním stalo. Usoudili jsme, že musí mít nějaké osobní problémy, protože nikdo z nás se nechoval tak, abychom si zasloužili takovýto přístup. Nevím co si o tom myslet, byla jsem z toho špatná ještě dva dny potom, ale snad se nestalo nic špatného. Uvidíme jaký to bude mít vývoj.

Dále mám domluvený nový cleaning u jakési Tininé kamarádky Emmy, a to pouze 3x do doby než odjedu do Prahy. Takže jsem spokojená. Také jsem byla opět na Zumbě s Tinou a s holkama, tak byla velká sranda. Ve čtvrtek jsem byla s Barunkou v kině a to na filmu Magic Mike. Naprosto úžasný film :D, víc rozebírat nebudu...

Co se pátku týká, tak jsme byly domluvené s Bárou, Martinou a mojí třídou, že se vyráží do centra na diskotéku. Bára na poslední chvíli bohužel odřekla, protože se necítila dobře a měla zvýšenou teplotu. Marťa ale nezklamala a i účast mých spolužáků byla hojná. Jedna z mých nejoblíbenějších spolužaček Pauline totiž měla rozlučku a vracela se zpět do Francie (po roce v Londýně), takže se večer nesl opět v trochu smutném duchu. Klub byl ale skvělý, byli jsme v Soho v centru Chinatown, což je část Londýna proslavená luxusními a samozřejmě také dražšími kluby, ale stálo to za to. Byla to třípatrová diskotéka s okny ven do světel noci Londýna. V jednom patře byla klasická tradiční hospůdka, v druhém živá kapela, která hrála nejznáměnšjí rockové skladby a ve třetím patře byl DJ a typická diskotéka. S Marťou jsme ovládly parket na astronomicky vysokých podpatcích a v podnapilém stavu jsme se k ránu vracely zpět do našich hostitelských domů :D. Byl to úžasný večer a myslím, že ani jedna z nás na něj nezapomene.

V sobotu jsem šla sama nakupovat na Brent Cross a Camden town a musím říct, že jsem zase jednou udělala nákup hodný blázna :D. Perfektně jsem si ale odpočinula, odreagovala a udělala neskutečnou radost. Večer jsem neměla babysitting a tak jsem byla domluvená s Barčou, že budu spát u ní a uděláme si dámskou jízdu (její rodina totiž odjela na prodloužený víkend do Paříže). Nakoupily jsme si dobrůtky - pizzičky, vínečko a čokoládové dortíčky s třešínkami a borůvkami a prokecaly zase celou noc. Tak dlouho jsme se neviděly, že jsme si za tu dobu opravdu měly co říct. No a na druhý den jsme už měly naplánovaný, jak to říct, velice nadupaný den ve třech s Bárou a Marťou. Splašil se mi v hlavě opět velkolepý program, protože jednou za milion let zase hlásili krásné počasí. To se přeci musí využít, to v Londýně nebývá a rozhdoně ne dvakrát za sebou. A opravdu se nemýlili, bylo naprosto ukázkově, a tak jsme si den užily ještě o to více. Koupila jsem vstupenky na London Eye a Thames River Cruise, což je pověstné ruské kolo a projížďka na lodi po řece Temži. Hned z rána nastaly trochu stresy, protože mi na e-mail nedošly e-vstupenky a později jsme zjistily, že jsem zadala do objednávky špatný mail. Řešily jsme to tedy trochu operativně a na místo dorazily asi s dvou minutovým zpožděním (bylo to objednané na konkrétní čas). Já si zas prožila neskutečný nervák, protože jsem zjistila, že je to opravdu chyba na mé straně a tyto dvě atrakce nejsou pro tři osoby zrovna nejlevnější. Už už jsem měla před očima, že peníze propadnou a já si půjdu sednout tak akorát do parku a nakonec se vše zase až nepochopitelně vyřešilo. Nevím, zda mám tak neuvěřitelné štěstí nebo hold v Londýně jde všechno snáz a v s úsměvem, ale i přesto, že nám lístky nejprve nechtěli vydat (protože platbu dělala má ochotná maminka svou kartou z ČR a oni tady lístky vydávají na kartu, kterou byla transakce uskutečněna), přemlouvaly jsme a přemlouvaly, až to nakonec vyšlo a mohly jsme jít i na pozdější čas. Takže mi spadnul ze srdce ten největší kámen a krásný den mohl začít.

London Eye je opravdu skvělým zážitkem, je sice velmi předražený a plno lidí o něm říká, že to za to nestojí, pro mě to ale bylo něco, co chci a musím absolvovat, když jsem v Londýně. Tato jízda trvá okolo 15 minut, ale vidíte celý Londýn z ptačí perspektivy a je to opravdu nezapomenutelný pohled. To samé následující plavba po řece i s výkladem. Je to zase poznání z jiného úhlu pohledu a všechny důležité památky vidíte a můžete se jimi pokochat ze sedačky vyhlídkové loďky. Všem tyto dva zážitky doporučuji, za krásného počasí je to pro turisty opravdová krása. Den jsme pak zakončily líným, a přesto nádherným piknikem v Hyde Parku. Hledaly jsme supermarket asi milion let, protože jsme se nechtěně najednou octly v nejluxusnější čtvrti Londýna, kde zrovna na Tesco nenarazíte. A aniž bysme chtěly, najednou se před námi tyčil nejdražší obchodní dům ve Velké Británii - Harrods. Tak proč si do něj ještě na chvíli neskočit - vyprahlé, unavené, hladové a oblečené jako typičtí turisti za parného dne :D = ideální kombinace. Tak jsme tam tak bloudily mezi kabelkami za 1 000 liber a parfémy za 20 000 liber a uznaly jsme za vhodné, že se tam moc necítíme :D. Je to tam ale nádherné. Obyčejný člověk tam toho moc nenakoupí, ale určitě to stojí za vidění :). Pak už jsme nakoupily ty největší prasárničky, pomazánky a sladkůstky a běžely si lehnout do trávy na celý zbytek odpoledne. K večeru se nám ještě podařilo vypůjčit si veřejná kola Barclays a projíždět se při západu slunce v jednom z největších a nejhezčích parků v Londýně. Prostě paráda!

Zcela upřímně byly tyto dva uplynulé víkendy těmi naprosto nejnadupanějšími, nejkrásnějšími a nejnezapomenutelnějšími víkendy za můj pobyt zde v Londýně. Bylo to skvělé a dokonalé. Počasí nám přálo, já byla s těmi, které mám ráda, udělala si spousta radostí a prožila neskutečné zážitky. Když se zpětně ohlédnu vím, že za takovéto víkendy stojí za to se tu strhat ;-).