Týden číslo jedna

Tak popořádku,

na začátek prvního týdne by se asi hodilo říct, jaké povinnosti mám a jaké úkoly zde vlastně plním. Hned v neděli večer jsem dostala od Tiny dvojlist s popisem pravidel domu, a mých "práv a povinností", které jsou ve zkratce následující:

- mohu za nimi přijít kdykoliv a s čímkoliv, když budu mít nějaký problém nebo otázky

- mohu si brát jakékoli potraviny, když nechám i něco dětem (:D)

- mohu používat jejich "playroom" včetně počítače a televizí

- od pondělí do čtvrtka mám být doma do 11 pm

- žádné kouření v domě

- žádné pánské návštěvy - pouze rodina a přítelkyně

- neotvírat dveře lidem, které neznám a před použitím domácí pevné linky požádat o souhlas

- udržovat svůj pokoj v čistotě a pořádku a být potichu v domě během doby, kdy všichni spí

Dále mám psaných 35 hodin týdně od pondělí do pátku + 2-3 hodiny bybysittingy za týden (což je večerní hlídání dětí, zatímco jsou rodiče pryč, oficiální začátek od 6:30 pm), z nichž je normálně jeden sobota (to není nic moc, ale co se dá dělat :)). Pracovní dobu mám od 7:00 am do 10:30 am a pak až od 3:45 pm do 7:15 pm. Soboty a neděle (mimo babyssitingu) mám úplně volné. Co se týká té pracovní náplně, tak jde hlavně o: ráno jako první dát prát pračku, dále připravit stůl ke snídani pro holky, vyprázdnit myčku, popřípadě ji naplnit špinavým nádobím či nádobí umýt, dále pak dát pokoje holek do pořádku - ustlat postele, vytáhnout rolety a uklidit případný nepořádek, poté uklidit ze stolu a trochu okolo stolu zamést, dát prádlo z pračky do sušičky a pak mám na každý den nějakou předepsanou povinnost. V pondělí mám například praní černého prádla a uklízení koupelny a odpoledne bílé prádlo a věci z plavání (holek). V úterý mám bílé prádlo a playroom (což je místnost, kde si holky hrají a tráví nejvíce času, je tam televize, počítač a skříň s různýma hrama) a odpoledne opět praní věcí z plavání. Ve středu praní ručníků a úklid Maddiina pokoje a odpoledne praní věcí z fotbalu (holek). Ve čtvrtek praní povlečení (vždy jedné z holek, mění se jednou za 14 dní u každé) a Beatrice pokoj a koupelna. V pátek praní povlečení rodičů a odpoledne praní věcí z plavání. Dále mezi další povinnosti patří například žehlení a umisťování oblečení zpět do skříní, pomoc s večeří pro děti, uklidit po večeři a udržovat uklizený playroom. Po setměnní připravit pokoje holek ke spánku tzn. stáhnout rolety, rozestlat postele a připravit jim oblečení na druhý den (mimochodem mají naprosto skvotné zelené uniformy do školy :)), dále připravit holky na koupání a dohlédnout pak na malou Bea. No a pak kontrolovat zásobu toaletního papíru ve všech koupelnách a vyhazovat koše ze všech místností + třídění odpadu. Jde v podstatě hlavně o práci týkající se holek, je to takový lehký, povrchový a základní úklid a hezky vše zhruba časově vychází. Pracuji 3,5 hodiny a pak mám úžasnou přestávku sama na sebe a odpočinek a pak další 3,5 hodiny. Zatím mi to opravdu utíká a ani nestíhám vnímat čas. Je to spíše práce housekeeper, tedy uklízečky než au-pair, ale mě to zatím takhle vyhovuje, nemusím s nimi tolik komunikovat v angličtině a to mi prozatím než si zvyknu docela stačí, už tak je toho na mě dost :).

Každé pondělí ráno přijíždí vozidlo s donáškou objednaných potravin. Donesou nám jídlo až na kuchyňskou linku, odkud to pak vybaluji a umisťuji na správné místo. To mě moc baví, protože když nákup přijel, byla jsem tím naprosto ohromená, za prvé tou samotnou službou a za druhé těmi potravinami, které rodina nakupuje. Že budu konzumovat uprostřed ledna čerstvé a sladké maliny, borůvky a ostružiny -  o tom se mi rozhodně nesnilo ani v té nejkrásnější představě. Hned na začátku jsem si říkala, že připravují poměrně zdravá jídla. Sem tam nakupují polotovary (jako např. makarony se sýrem, lasagne nebo boloňské špagety), které se dají na dvě minuty do mikrovlnky a oalá jídlo je hotové. A jak je výborné...

Je to židovská rodina, která ale není nijak ortodoxní. Nemají koscher home a jediné větší omezení, které jsem u nich zatím objevila je to, že nejedí vepřové maso (obecně nekupují ani žádnou šunku) a korýše. Jinak nakupují hodně zeleniny a sýrů a různé jogurty a moc dobré sladkosti :). To se tedy týká prvního rána, které začalo opravdu dost hekticky. Tina mi ukazovala jak poznat jaké prádlo na kolik stupňů prát, jak pračku používat a později pak i vymoženost, která mi prozářila život - sušička. Geniální přístroj, díky kterému nejenže nemusíte věšet prádlo jako máčo, ale v podstatě ani žehlit. Vyndáte suché prádlo složíte a je jak přejeté žehličkou, miluju to :). Za dvě hodiny máte prádlo, které jste ráno hodily do koše na špinavé oblečení zase zpátky ve skříni.

Během prvního dne toho na mě bylo opravdu moc. Spousta nových povinností a informací, různých tlačítek a pravidel. Vstřebávala jsem, jak to jen šlo. Poznala jsem spoustu nových lidí - babičku (maminku Tiny), kamarádku a kamaráda s dítětem, uklízeče Rafaela z Peru (který chodí uklízet dům dvakrát týdně a je to mimochodem hrozný sympaťák, vždycky když ho vidím, tak se musím začít smát, vypadá úplně přesně jako starý, moudrý náčelník Sedící býk z kmene Sioxů a rád si při práci zpívá, což mě taky vždycky pobaví :D).  Dále pak dva zahradníky a dva myče oken, pak babičku z New Yorku (maminka Jamese), která přijela hned v pondělí večer na celý týden. Bylo toho opravdu dost a dost, ale Tina mě podržela a díky ní jsem se opravdu cítila dobře a spokojeně. První den utekl tak rychle, že jsem ani nemrkla, další a další dny jsem se pak dostávala do stálého režimu domácnosti a snažila se sama zavést nějaký systém, abych úplně neumírala únavou. Je pravda, že volného času mám poměrně hodně a celý první týden jsem byla prakticky doma, ale stále tak unavená, že jsem nebyla schopná cokoliv dělat. Večer jsem padala na hubu do postele a celý týden mi utekl opravdu velice rychle. Po dvou dnech mě Tina vytáhla z domu, že musím vidět okolí a trochu se zorientovat. Vzala auto a odvezla mě na hlavní ulici, kde to tady nejvíce žije - Mill Hill Broadway, tam jsme spolu vyřešily Oyester card (průkazka na místní MHD, něco jako u nás Opencard) a anglickou Sim kartu Lebara (mám tu dva mobily, takže jsem k dispozici jak na českém, tak na anglickém čísle). Moc se mi to líbilo, protože jsem viděla, že aspoň nebydlím v úplném zapadákově, ale že je tu aspoň jedna velice příjemná ulice, kde se dá najít téměř všechno. Další a další den, mě vždycky někam odvezla a vysvětlovala, jak se kam dostat. Přímo za domem máme velký park, kudy se dá na Broadway dostat poměrně velkou zkratkou, byla jsem ale několikrát upozorněna, že ve večerních hodinách přes park rozhodně chodit nemohu. Mill Hill je prý sice klidná čtvrť bez kriminality, ale jistota je jistota, takže jsme jezdily autem a učila mě různé trasy na Broadway a zpět domů. Pak mě vysadila a dohodly jsme se, že se vrátím sama. Bylo to krásný, poprvé jsem stála sama na ulici v Londýně a mohla si vklidu prohlížet jejich obchody, auta, lidi - prostě všechno. Poprvé jsem viděla projíždět velký doubledecker, který mě naprosto ohromil a vše se mi velice líbilo. Architektura těch budov a vše tak jiné než v Praze - prostě krása. Přes park jsem se nakonec vrátila bez úhony a velice přijemnou cestou, jsou tam tenisové kurty, dětské hřiště i velká kavárna). Je to ale poměrně daleko, pěšky přes park cca 15 minut a večer cesta okolo parku trvá přes 20 minut. Omlouvám to ale tím, že se alespoň projdu a tak vykompenzuju ten obrovský příjem cukru, který tu za první týden mám. Nevím čím to je, nejsem nijak ve stresu, ale asi ta velká změna prostě vyžaduje své oběti a já skáču po sladkých věcech jako puma po své kořisti. Musím brzo začít něco dělat, abych se nevrátila jako velká koule a ještě jste mě potom poznali :D.

Co se týká počasí, absolutně si nemohu stěžovat. Je tu v průměru o nějakých 6-10 stupňů víc než v Praze a mé první dny zde byly naprosto sluncem prosvětlené a teplé. Přivezla jsem si sem dvoje sněhule a tři zimní bundy a teď si kladu otázku, kdy to tady užiju :D. Sníh se tu nekoná a keře a stromy jsou obsypány listím a zelení. Pár deštivých dnů už jsem také zažila, ale rozhodně to zatím není takové počasí, na které mě všichni připravovali.

Co tedy dál dodat k prvnímu pracovnímu týdnu? Byl velice fajn, uklízet mě zatím baví, protože jsou vidět výsledky. Ráda uklízím někde, kde to po sobě nechá nějakou známku změny a Tina sama mě velice chválila za způsob mé preciznosti (dávám oblečení Jamese do jeho pracovny na pohovku a každý den tam přibývá nová řada s oblečením, protože on si to není schopný uklidit do skříně, takže to podle Tininých slov vypadá jako v Benetonu v regálu na oblečení - krásně seřazené, upravené a vyžehlené komínky. Ráda si také prohlížím všechny věci holek, mají tolik hraček, her a takových vychytávek, které u nás vůbec nejsou, mají krásné oblečení, které obdivuji, takže tyto nové věci mě velice baví prozkoumávat. A také protože jsou na mě všichni hrozně milí a trpěliví, všechno se to také dělá lépe, snadněji a s úsměvem. Během týdne jsem také od Tiny dostala kontakt na jinou au-pair ze Slovenska, která bydlí jen pár minut od Mill Hill Broadway. Syn jejích hostitelských rodičů totiž chodí s malou Beatrice do třídy. Ve středu jsem jí zavolala a domluvily jsme se hned na pátek večer na kávu. O prvním víkendu ale zase až v dalším článku ;-).