Týden číslo pět

Týden plný úspěchů a jednoho neúspěchu.

Týden začal netradičně, protože jsem věděla, že budu pracovat celé pondělí, ale pro změnu pak až do pátku vůbec. Dohodly jsme se s Tinou, že nemá cenu dodržovat můj pracovní časový harmonogram, když tu nebudou a v sobotu mě čekal opět celý den na narozeninové oslavě obou holek, takže to kompenzovalo ty 4 dny, které tu nebudou. Hned v pondělí ráno mi přišel balíček od rodičů z domova a dopis od babičky, takže jsem hned měla krásnější den. Opravdu jsem se v pondělí víceméně nezastavila od sedmi ráno do půl devátý večer - uklízela jsem, byla jsem s holkama nebo pomáhala s jídlem. Celkem náročný den, ale bylo to moc fajn. Byl čas i na nějaké blbnutí. Holkám začaly týdenní prázdniny ve škole, takže byly celý den doma a chytala je hravá. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se navlékly do bláznivých převleků a tančily na nejnovější hit od Beyonce. Pak jsme naší sestavu samozřejmě musely ukázat Tině, která byla smíchy bez sebe. Pak nedala jinak, než že nás musí vyfotit, tak jsme padly na zem jako rockové hvězdy a nechaly se zvěčnit - ukázka viz fotoalbum "Ostatní" (upozorňuji, že je to doposud jediná společná fotografie s holkama... a stojí za to :D)

Mimochodem během pondělí jsem také jednou vyběhla z kuchyně a celá překvapená jsem tam spatřila Rikkyho! Koukám, že už také skoro patří do rodiny...Ale pozor, překvapivě mě pozdravil - česky, tak jsem odpověděla a odcupitala. Co se ale nestalo, Rikky the builder za mnou přišel do kuchyně a vypadalo to, že si chce i pokecat. Ptal se mě, jestli jsem se už rozmluvila - tím mě teda zase dostal do kolen, ale nenechala jsem se vyvézt z míry a řekla, že bohužel ne, že jsem si zatím zvykla a už nejsem tolik nervozní, ale i přesto mi to bohužel tak rychle nejde. Pak viděl, že jsem uvařila prakticky celý oběd a prostřela stůl, tak poznamenal, že jsem taky taková holka pro všechno, tím mě teda rozesmál, ale nezbylo mi než souhlasit. Říkal, že tady ty holky pozoruje jak kmitaj a zastávaj v podstatě veškeré práce. Na to už jsem nereagovala, ale pochopila, že už nejsme tak na ostří nože, jako při prvním setkání :D.

V pondělí večer jsem dostala veškeré důležité pokyny a kontakty v případě problémů a nouze a pak už jen v úterý kolem šesté ranní slyšela bouchnout vstupní dveře. Rodina se vydala na již zmiňovaný výlet do Paříže a mě začala 4denní "pohoda". Měla jsem ale týden celkem plně naplánovaný, takže jsem tyto dny rozhodně nehodlala proležet v posteli. Hned v úterý jsem se vydala na Brent Cross na nákupy. Už jsem si konečně chtěla udělat něčím radost a také jsem začala organizovat dárky pro holky na sobotu. Opět jsem si vymyslela šílené vyrábění narozeninových přání, pečení dortu a sjednocení dárků do dvou barev. Přesně jsem si zjistila odkud a jak mi to jede a vypočítala jsem si to tak, abych přišla na zastávku přesně pět minut před příjezdem autobusu. Byla jsem trochu ve skluzu, ale nakonec jsem tam zdárně dorazila a ještě několik minut čekala. Byla jsem tam sama, takže jsem se psychicky připravila na znamení řidiči, které jsem také posléze udělala, když byl autobus asi 20 m ode mě. Měla jsem za to, že mě řidič musel vidět, ale nevím, jestli to prostě neviděl, nebo se na mě vykašlal, ale prostě projel a nezastavil. Jen jsem tam stála s otevřenou pusou a nevěděla co dělat. Každopádně mi nezbylo nic jiného než 25 minut čekat na další autobus. Málem jsem se v tu chvíli rozbrečela :D, ale teď už se tomu směju, protože to se hold stává. Nakonec jsem to vyřešila nejlépe, jak jsem mohla. Nastoupila jsem do jiného autobusu a popojela sice dál od nákupního centra ale s mapou jsem tam hravě došla a nakonec tam byla o 15 minut dřív, než kdybych počkala na ten další bus. A měla jsem opravdu happy day. Koupila jsem si dvoje kalhoty na doma, protože upřímně už se tu stydím i uklízet v těch vytahaných hadrech, kterým se dříve říkalo tepláky. Jedny trochu dražší od Nike, ale úplně vysněné leginy, takže ještě do toho mít postavu a je to ideální :). Nakonec jsem si vzala i mikinu, kterou sice nepotřebuju, ale natolik mě uchvátila, že jsem jí neodolala. A pak ještě plyšové klapky na uši ve třech barvách :D:D, jsem blázen já vím, ale musím říct, že tam měli neskutečné slevy a na ty já slyším, kor u takových značek jako jsou Adidas, Nike, Puma a Everlast :), byly to 50-70% slevy, takže tento obchod budu asi navštěvovat časteji :). Pak jsem se vydala do papírnictví, Markse & Spencera a do jedné moc hezké bombonkárny. Nakoupila vše co potřebovala, včetně jednoho roztomilého lízátka a jela domů. První večer sama doma jsem si opravdu užila. Koupila jsem si za odměnu lahodný dezert - jahody a maliny,vanilkový puding a šlehačka :D. Zkoušela si nové věci a radovala se z nich. Pak jsem si ještě stihla domluvit cleaning na druhý den, o kterém jsem Vám úplně zapomněla říct. Věděla jsem, že všichni okolo (au-pair) buď part time (práci navíc) hledají, nebo ho mají, a tak jsem si říkala, že za to nic nedám, když se Tiny zeptám, jestli například nějaká její kamarádka nepotřebuje pomoc s úklidem nebo dětma. O nikom konrkétním nevěděla, ale je naprosté zlatíčko, protože obeslala několik lidí, jestli o něčem nevědí. Do druhého dne ji přišla zpráva, že rodina hned kousek od baráku hledá někoho na úklid a přesně podle mého gusta - jeden den na 4 hodiny. Je to celkem neskutečné, protože slýchám, že pro au-pair najít si nějaký vhodný part time, je skoro nadliský úkol. Je velká poptávka a trvá to tedy dost dlouho. Bála jsem se, že z toho sejde (vypadalo to totiž až moc hezky), ale nakonec jsme se s paní Lisou domluvily, že přijdu ve středu v 10:00 a rovnou jí tam poklidím. Bylo to ideální, že mám na to čas a zkusím si to zatím bez mého pravidelného režimu.

Hned druhý den jsem dopoledne odcházela a musela tak připravit dům pro pány na mytí oken - vypnout alarm v zadní části domů a jít odemknout zadní branku na zahradu. Je to tady s tím alarmem celkem obtížné - alarm při odcházení z domů, alarm v zadní části domu a alarm v noci v přízemí. Každý je jinde a jinak se aktivuje a deaktivuje, takže jsem se opravdu bála, že něco pokazím, začne mi houkat celý dům a bude mi volat policie co se děje. Vše ale naštěstí dobře dopadlo a já už v 10:00 hodin byla nastoupená před Lisiným barákem (asi pět minut od našeho, takže naprostý luxus) a hned jsem si všimla, že je okolo domu spousta práce a dělníků. To mi hned na začátku také řekla - že se nedávno přistěhovali a tudíž je v domě velký nepořádek a zmatek. To co následovalo, to nejde ani slovy popsat. Ten dům byl nejluxusnějším, jednoznačně nejdražším a největším domem, který jsem kdy viděla a možná také posledním, který kdy zevnitř uvidím. Dům má čtyři patra, ale to jsou patra o neskutečné rozloze. Zvenku dům působil objemně, ale zevnitř vypadal jako ještě dvojnásobně velký. Každopádně jsem měla pro tento den začít koupelnami. Jenže! Koupelen mají celkem 7, takže jsem opravdu měla co dělat. Procházely jsme celý dům a Lisa mi ukazovala kde co je a v podstatě v každém pokoji mi řekla, ať tam aspoň lehce vyluxuju. Když jsem měla začít, říkala jsem si, že je to práce minimálně na 4 dny a ne na pět hodin. Nakonec jsem myslím celkem slušně a rychle poklidila všechno co chtěla. To musím ale zdůraznit jednu lahůdku.... Když jsem se jí ptala, zda můžu použít kýbl a mop na podlahy, bylo mi sděleno, že ten dělá na dlažbu šmouhy a jestli bych tedy nemohla použít vlhčené ubrousky. Bylo mi to jedno, práce jako práce, ale když jsem zjistila, co všechno to obnáší a že jejich koupelny jsou zhruba velké jako náš pražský byt a celé podlahy mám čistit parfemovanými ubrousky o rozměrech 20 x 20 cm celkem mě to rozesmálo :D. Každopádně jsem se domů plazila prakticky po čtyřech a s odumřelými koleny, pravou rukou a zády. Ale musím říct, že opravdu nadšená. Dohodla jsem si novou práci za skvělé peníze, nemusím utrácet za dopravu a časově je to pro mě naprosto ideální. Takže snad si zvyknu, protože to byla slušná robota :D. Zároveň bylo ale obohacující pozorovat ten luxus okolo, to, co zřejmě nikdy nebudu mít :D - všude sklo, zrcadla, nerez, bílo černá dlažba a vzory, které tak miluji. Nekonečné prostory a všude plazmové obrazovky. Také jeden celkem úsměvný fakt byl, že v domě se pohybovalo asi 30 lidí - chlapů - architektů, dělníků a truhlářů, kteří se mezi sebou domlouvali přes vysílačky a mezi nima já jediná malinká holčička uklízečka, která má uklízet ten nepořádek, který za sebou neustále zanechávají. Lisa s panem manželem má dvě malé děti - holčičku (4) a chlapečka (6) a ty mají více roztahaných hraček po pokoji než já měla za celý život k dispozici. Když mi Lisa sdělila, že tam mám jen tak lehce přeluxovat, bylo jasné, že musím uklidit i ty hračky, protože v těch jsme se brodily opravdu po kolena a nevím jak jinak si představovala, že tam vyluxuju :D. Pod těmi hračkami byly tak nechutné návaly prachu, že jsem si dovolila tipovat, že asi jinou uklizečku nemá, což je velice zarážející na tak obří dům. I přesto, že je to tak velký, honosný a nádherný dům, když jsem se vrátila zpátky domů, cítila jsem se tu lépe - "jako doma" a upřmně jsem si nějak nedokázala představit život tam......(takže už také střízlivím z těch představ o pohádkovém zámku :))

Na večer jsem pak byla domluvená s Martinou, že dorazí na romantickou PoValentýnskou večeři :D. To pro mě znamenalo si chvíli orazit po uklízení v jednom domě a začít poklízet ve druhém. Rodina po sobě totiž opět nechala celkem nepořádek a to mě v úterý vůbec nezajímalo, takže to znamenalo uklidit teď, abych tu mohla Martinu provést. Nakoupila jsem vínečko a dezertíčky u Markse & Spencare a naplánovala přírodní kuřecí plátky s cherry rajčátky, parmazánem, zeleninou a rýží. Při uklízení jsem se konečně rozhodla vyhodit mé už zemřelé a uschlé květiny z pokoje a po velkém loučení s nimi, jsem je vložila do drtiče odpadu. Osudová to chyba!!! Drtič jsem ucpala a nic nešlo tam ani zpátky, začala jsem být trochu zoufalá, protože už tak jsem byla v časovém presu a todle mi opravdu velice chybělo... Každopádně jsem došla pro Martinu na Broadway a snažila se drtičem moc nezatěžovat. Ukázala jsem jí dům a začala vařit večeři. Ta se podle mého názoru náramně povedla, sice jsme jedly později, než jsem chtěla, ale stálo to za to. Dezert jsem koupila schválně bez čokolády, protože jsme tu obě jak závislačky, a tak jsem chtěla změnu - koupila jsem koláček se švestkami a třešněmi, který jsem ohřála v mikrovlnce a byl to opět neskutečný gastronomický zážitek. Obě jsme se shodly na tom, že nám to přípomíná domov a dětství. Že je to jako právě vyndaný teplý koláč s domácího ovoce od naší babičky. Víno bylo také výborné (po tak dlouhé době, chutnalo opravdu nezvykle dobře), takže nakonec se večer a vlastně i celý den náramně vyvedl. Až na to, že jsem byla neskutečně unavená a trápil mě rozbitý drtič. Věděla jsem, že ve čtvrtek ráno má přijít Raphael (uklízeč), tak jsem se modlila, aby to uměl spravit. Chtěla jsem mít mermomocí první týden sama doma bez poskvrny. Nezapomněla jsem krmit rybičky každý den, alarm jsem ovládla, koše na recyklaci jsem připravila před dům na ráno pro popeláře a vše vypadalo, že dobře dopadne a vše zvládnu. Jen můj kamarád drtič odpadu už přestal být tak přátelský.

Ve čtvrtek ráno jsem vstávala, protože jsem měla od 9:30 školu. Potkala jsem se v kuchyni s Raphaelem a vysvětlila mu svůj problém, ten říkal, že tam nalije nějaký prostředek, který by měl případné ucpání vyřešit rožežráním stonků kytek. Takže jsem odjížděla s nadějí, že vše dobře dopadne. Do školy jsem dorazila a celá nedočkává se hned ptala, ve které třídě/úrovni tedy vlastně jsem. S velkým překvapení a údivem (předtím mě to opravdu ani nenapadlo) jsem se dozvěděla, že level U1 není první skupina začátečníků ale Upper-Intermediate, což je 3. skupina odspodu (třetí ze šesti). Byla jsem na jednu stranu hrozně nadšená, že nakonec nejsem tak debilní, jak jsem se obávala, ale na druhou stranu jsem se bála, že je to na mě až příliš a nebudu se vůbec chytat. Ze začátku to tak i vypadalo. Učitel Martyn, který překvapil tím, jak je mladý, byl opravdu moc sympatický a hned si poznamenal jména dvou nových členek - mě a jedné Španělky. Během celé té výuky mi ale došlo, že až tak strašně v ničem neplavu a že je to sice obtížné a není čas hledat slova, kterým neorzumím, ale že mě to baví a mám pocit, že jsme skoro všichni na velmi podobné úrovni. To mi dodalo sílu a motivaci a odcházela jsem opravdu s velmi dobrým pocitem, že jsem konečně rozpohybovala ten krok začít chodit do školy a že to není taková noční můra, jak jsem si myslela. Bohužel jsem se ale dozvědla, že nelze školu platit na splátky, ale že příští týden budu muset splatit rovnou celou částku. To mě dost nepříjemně překvapilo, ale co se dalo dělat, všechno hezké se zase musí trochu kompenzovat něčím horším, aby se váhy vyrovnaly :-/.

Když jsem přišla domů ze školy, zjistila jsem nejenom, že drtič stále nejde, ale i že vyhodil pojistky. To byla zas lahoda, představa, že rodině budu oznamovat nejen, že jsem rozbila drtič odpadu, ale také, že nejde elektřina a ať mi přes dvá státy na dálku vysvětlí, jak jí znova nahodit, abych tu mohla fungovat. Rozhodla jsem se, že takové selhání nedopustím a stala jsem se ženou činu. Sice ve skříni plné pojistek to opravdu divně tikalo a bylo tam nekonečně mnoho tlačítek, já jsem tu asi půl hodiny pronadávala, ale nakonec se mi to na třetí pokus podařilo. Takže jsem naopak zase oslavila celkem velký úspěch. Každopádně drtič neožil a nezbývalo mi tedy, než to rodině napsat.

V pátek jsem se rozhodla celý den zůstat doma, měla jsem napilno s dárky pro holky a skoro jsem nemohla dospat z nervozity z nadcházející přípravy samotného narozeninového dortu. Drtič stále nefungoval, voda tedy neodtékala a to pro mě znamenalo neustále běhat s lavorem s vodou od umytého nádobí na záchod. Celem jsem se naběhala :D, dort jsem ale vytvořila a měla z něho upřímnou radost. Nejvíc jsem se děsila, že nezvládnu šlehačku, kterou jsem snad nikdy neudělala správně a napoprvé, ale tentokrát se to podařilo a dort vypadal opravdu překrásně. Dárky jsem zabalila, přáníčka vyrobila, v domě poklidila a připravila se na večerní návrat rodiny z Paříže domů. Musím veřejně poděkovat své mamince za sehnání potřebných ingrediencí a zaslání balíčku z Prahy (s tatínkovým přičiněním), protože díky tomu jsem měla možnost dát holkám k narozeninám krásný Krtkův dort, který neznají, a tak jsem ho prezentovala jako "český" :D, s úžasným marcipánovým krtkem navrchu a byl naprosto dokonalý. Také jsem jim dala hezké a barevně sladěné dárky a sama ze všeho měla velkou radost, takže: "díky mami ;-)". Ukázky mého "umění" zde:

Večer rodina přijela domů podle plánu a v pořádku a k mému údivu se o nefungující drtič ani moc nezajímali. S Tinou jsme ještě večer zahájily první přípravy na zítřejší oslavu, abychom nemusely vstávat tak brzo a šlo se na kutě.