Týden číslo sedm

Každá mince má dvě strany...

...a i ta moje už se otáčí. Nechci to hned z kraje nijak dramatizovat, ale ani v tuto chvíli nejsem v nejlepším rozpoložení, takže se možná tento článek bude v souhrnu zdát převážně negativní. Taky už bylo na čase ne? :D

Tento týden začal jako každý jiný, opět jsem započala svůj týdenní režim a přes svou osobní přestávku jsem byla opět uklízet u paní Caroline, u které jsem byla v pátek, ale nastálo jsme se domluvily na pondělky. Stihla jsem vše jen tak tak a ještě asi o 10 minut přetáhla. Nemají tak extra velký dům, ale za to ho po mě chce uklidit opravdu celý, takže o žádnou pohodičku se rozhodně nejedná. Dá se to ale stihnout a za tu práci jsem opravdu ráda, takže si nemohu stěžovat. V úterý jsem byla ve škole a zjistila, že také existuje budoucí čas průběhový a předbudoucí, což jsem se ve škole snad nikdy neučila, takže jsem z toho byla poměrně vyjevená. Zdálo se mi to dost těžký a celkem jsem v tom plavala, ale přežila jsem. Večer jsem měla naplánovanou Zumbu s Martinou. Shodly jsme se, že už se sebou opravdu musíme něco dělat a trochu kompenzovat ty cukry v těle, resp. tu čokoládu, která nám už v těle koluje místo krve. Našla jsem jednu za skvělou cenu a ještě blízko, takže nemusíme utrácet za autobusy. Musela jsem to ale nakonec zrušit, protože mi Tina na poslední chvíli naplánovala babysitting, kvůli třídním schůzkám ve škole, takže pohyb bude muset ještě chvíli počkat... Nakonec to byl ale fajn večer, s Bea jsem se převlékly za vílu a ďábla a chvíli jen tak blbly. (Ukázka viz fotoalbum "Ostatní")

Středa, středa, středa....jak jen začít :D. Jako každou středu jsem šla uklízet domů k paní Lise. Ta byla v práci, takže doma byl pouze její manžel a maminka. Mimochodem usoudila jsem, že asi oba rodiče pracují, kdy chtějí, protože Lisa šla do práce poprvé, od té doby co jí znám a její muž sedí pokaždé ve své kanceláři a něco jí :D. Později jsem se dozvěděla, že paní Lisa není právničkou (jak mi tvrdila), ale právničkou byla, než jí tato činnost byla zakázána po tom, co lhala před soudem. (Ráda bych teď podotkla jednu věc, která ztvrzuje jasnou smůlu v tomto týdnu - právě jsem na sebe rozlila kávu, sice studenou, ale za to dobrou polovinu hrníčku, takže jsem teď ztratila asi hodinu času nad mytím tlusté deky, prostěradla a povlaku pod ním a to nemluvím o svém oblečení, takže úžasná práce Martinko!). Ale zpět. Lisa mi tam zanechala čtyři roztomilé papírky s rozpisem, co mám všechno udělat. Už na začátku mi bylo jasné, že to opět nestihnu, ale byla jsem nad věcí a řekla si, že to prostě zkusím udělat nejrychleji jak můžu, bez jakékoliv snahy o dokonalost. Pro jistotu mi tam ještě nechala poznámku, že minulý týden jsem toho opravdu hodně nestihla, a proto navrhuje následující: jednu hodinu na suterén, jednu hodinu na přízemí, jednu hodinu na první patro, 20 minut na horní patro a zbytek na koberce v halách. Udělala jsem to přesně podle jejího časového rozvrhu a nestihla jsem následující - vůbec vytřít podlahu v celém přízemí + v její koupelně (připomínám, že vlhčenými ubrousky, protože tak je to větší zábava ;-)), vynést koše (protože mi ani nikdy neukázala kde má igelitové tašky a vlastně ani nevím, že to po mě kdy chěla) a prostě k dokonalosti to celkově mělo hodně daleko. Takže opět jsem vybouchla a selhala nejvíc jak jsem mohla. Lilo ze mě, byla jsem zničená a sotva chodila, ale už mi nebylo trapně, nýbrž jsem byla naštvaná. Řekla jsem babičce, jestli by mohla své dceři vyřídit, že se omlouvám, ale že je toho na mě opravdu moc, že to nestíhám a že se to na jednoho člověka za 4 hodiny opravdu nedá. Ta mi to odkývala a já se odbelhala domů. Večer jsem obrdržela roztomilou SMSku od Lisy a ta mě teda dodělala. Napsala mi, jestli jsem neměla hodinu času strávit nad jedním podlažím, že její koupelna vůbec nevypadá čistě, že umyvadla jsou špinavá (ty jsem myla poměrně důkladně), koše nejsou vynešené a kuchyň vypadá jako by jí nikdo neumyl. No prostě se mi nahnala krev do hlavy a neustála jsem to. Poprvé v životě a poprvé za tento pobyt zde jsem zjistila jednu věc, a to, že si neumím něco vyřešit sama. Že se chci mermomocí bránit, chci jí to vysvětlit, mluvit s ní a zeptat se jí, jestli to sama někdy zkusila, že ví tak dobře, že jde za 4 hodiny uklidit tak neskutečně velký 4patrový dům. Chtěla jsem projevit vlastní názor a stát si za svým, protože jsem měla svojí pravdu, kterou jsem považovala za správnou. Dle mého, ona pravdu neměla a já měla chuť tyto pocity vyjádřit, ale najednou jsem zjistila, že to nedokážu. Že to neumím a prostě nemůžu zvednout telefon a slušně jí poslat do řiti. Cítila jsem se tak neskutečně bezmocně, že jsem se sesypala jako domeček z karet. Vůbec jsem to nečekala, protože je normální se nad tyto věci povznést. Debilní lidi nás všechny provázejí celé naše životy, je to součást našich dní a je to prostě každodenní záležitost. Ale mě to asi štve, mě štve lidská hloupost, štve me, že jsem se nemohla bránit a říct jí, jak to vidím já. Nemohla jsem svou zlost dát dostatečně najevo, tak jsem to vyřešila emocema :-(. Začala jsem sepisovat dlouhý text, který jsem jí chtěla napsat a díky bohu přišla Tina a začala to se mnou řešit. Nakonec jí napsala ona a vše jsem taktně ukončily. Zjistily jsme, že je paní Lisa úplně vypatlaná a když jí Tina dala kontakt na její sestřenici, která dělá v agentuře a může jí zajistit profesionální úklid, tak jsme se pak dozvěděly, že tam volala, ale když slyšela, že bude muset zaplatit poplatek 70 liber pouze za zprostředkování nějaké úklidové skupiny, tak s poděkováním zavěsila. Jsem zvědavá, kdo jim tam teď bude uklízet. Někomu prý Lisa nedávno říkala, že má na uklízení jen mě a zbytek domu, který já nestihnu uklidí její maminka. Její maminka je mimochodem poměrně stará paní, která má svůj apartmán ve třetím patře domu (nejvýše ze všech) a kulhá, takže celkem slušnej výkon :D. Byla jsem z toho až do soboty špatná. Nejen, že to za mě "musela" vyřídit Tina, ale pořád jsem si připadala, že mi někdo křivdil. Že si ta "kráva" stěžuje na mojí práci a myslí si, že si tam u ní asi 4 hodiny hážu nohy nahoru a přitom tam makám jak barevná a nikdo to neocení. Nakonec jsem za tu zkušenost ale ráda, protože mě to ještě víc stmelilo s Tinou a od té doby mi připadá vážně jako moje druhá maminka. Mám v ní jistotu, že když budu mít problém, že přijde a pomůže mi a bude se to snažit vyřešit stejně, jako u svých dětí. Je to asi naivní nebo sentimentální, ale cítím se tu teď ještě lépe než předtím.

Čtvrtek nebyl o moc lepší. Celý den mě pobolívala hlava, protože jsem noc předtím nemohla spát a byla celá roztěkaná z té situace s Lisou. Takže jsem se nestihla ani připravit do školy, kde jsem nebyla ani moc schopná udržet pozornost a všechno se mi ten den zdálo extra těžké. Přišlo mi najednou všechno tak negativní, že jazyk nemůžu zvládnout, že toho je na mě moc, že se nestíhám doma připravovat ani učit a že se ani nikdy mluvit anglicky nenaučim. Že jsem přišla o poměrně velký příjem a sice budu mít víc času, ale o dost míň peněz a ještě jsem zjistila, že má babička Eunice v pátek narozeniny (myslela jsem, že je měla, když byla rodina v Paříži, takže jsem to neřešila), tak jsem ještě začala být ve stresu, že jí musím něco malého koupit a vyrobit, ale v podstatě jsem neměla kdy.

V pátek jsem si myslela, že půjdeme s Martinou do hospody - konečně - ochutnat místní pivo a že tedy ani neuvidím babičku a dárky připravím v pohodě v průběhu příštího týdne. Marťa to nakonec ale zrušila s tím, že je unavená, takže jsem byla večer s rodinou, což bylo moc fajn, ale jediná jsem pro Eunice nic neměla a bylo mi poněkud trapně :-/. Když jsem se jí ale omluvila, že pro ní nic nemám, zdůraznila ať ZA NÍ NIKDY neutrácím peníze, že dárky nenávidí (v tu chvíli jsem byla ráda, že jsem jí nekoupila ty bačkůrky na doma, kterými jsem měla v úmyslu jí obdarovat :D). Tina mi jasně řekla, že by je stejně nenosila a o její nenávisti k dárkům jsem se i přesvědčila v průběhu večera. Vůbec na ní nebyla vidět radost a u jednoho prý velice drahého svícnu rovnou prohlásila, že ho prostě používat nebude a že je to k ničemu :D. Takže to byla celkem show. Byla jsem nadšená, že začíná víkend a já mám celý týden za sebou. Na sobotu jsem neměla babysitting, což mi bylo ale jedno, protože Martina ho měla mít a tak jsme si nic nedomlouvaly. Než začnu mluvit o víkendu, ráda bych také ještě podotkla dvě nové věci, na které jsem tady přišla - opět malé srovnání z domovem. Mají tu spousta podchodů po silnicema, s čímž se setkávám i v Praze, ale musím zdůraznit, že zde mají opravdu chytře vymyšlenou věc. Vy řidiči jistě znáte taková ta vypouklá zrcadla jako značení u silnic před ostrou zatáčkou, aby jste měli možnost vyhodnotit a zjistit, zda proti vám (za zatáčkou) jede nějaké vozidlo či nikoli. Zde to mají právě v podchodech, a to proto, aby jste mohli vidět, zda na vás za rohem někdo nečíhá, aby vás přepadl. Takže to se cení (pane Mára...). A druhá věc, která mě tu ale negativně ovlivňuje je, že tu absolutně nevedou nástěnné hodiny. Byla jsem už ve 4 domech a asi je tu normální mít hodinky stále na ruce či na mobilu, ale já když uklízím a chci zjistit kolik je, tak musím jít do svého pokoje a podívat se na telefon, protože tady prostě hodiny nikde nejsou. Máme jedny v kuchyni a tím to končí a to třeba vůbec nechápu. Ani na ulici se s tím nesetkáte. U nás máme třeba na nádražích nebo i autobusových zastávkách občas velké hodiny, ale tady vůbec nic. Naopak, ale často mají na zastávkách a na každé stanici metra displej, který vám odpočítává za jak dlouho jede jaké číslo autobusu nebo konkrétní metro, takže nemusíte chodit a složitě hledat v jízdním řádu, jakou dobu budete muset asi čekat - to je výborná věcička musím říct.

Co se týká soboty, tak tu jsem si moc užila. Začala velice příjemně, celkem dlouho jsem spala a když jsem pak otevřela dveře od pokoje, čekal tam na mě balíček z pošty s parfémem, který jsem si objednala na Ebay, takže nadšením jsem nešetřila. Jinak co se odpoledne týká rozhodla jsem se ještě na jeden víkend odložit kulturu a chtěla jsem si vykompenzovat špatnou náladu z celého týdne nějakými nákupy. Jela jsem opět na Wembley a pak do obchodního centra na Brent Cross. Koupila spoustu hezkých věcí ALE. Když jsem si sedla, že si na chvíli odpočinu, zjistila jsem, že dvě trička, která jsem si koupila v M&S prostě nemám. Někde jsem je evidentně nechala. Snažila jsem se své tašky redukovat na minimum, ale zjevně to nestačilo, protože pokaždé když se mi něco někde líbilo, tašky jsem sundala, položila na zem a dívala se, pak jsem je zase popadla a šla jinam. Předpokládám, že tímto způsobem jsem tašku někde nechala a teď se někdo raduje z mých triček, na které jsme tvrdě vydělávala :-(. Snažila jsem se znovu projít trasu, kterou jsem od toho nákupu šla, ale bylo to až moc obchodů. Nakonec si myslím, že jsem tašku nechala v HMku, trochu jsem ještě doufala, že by tam mohla být (naivně po hodině a půl), protože tam je téměř více oblečení pohozených po zemi než na ramínkách, mohla se má taška ztratit v haldě hadrů. Dokonce jsem se i ptala slečny, ale bohužel jsem neuspěla. Tak jsem sedla a rozjímala co s tím. Byla jsem smutná, ale nakonec jsem šla a koupila si je znova :D. Takže jsem ještě teď naštvaná, ale popravdě to byla "nejlevnější taška a nejmenší zlo" ze všech mých zavazadel, co jsem táhla, takže jsem se na tom snažila hledat něco dobrého a uklidnit se nějakým argumentem tipu, že zase ušetřím za to, že si nekupuji skoro žádné jídlo a pití :D. Martině nakonec zrušili babysitting, takže jsme se domluvily, že zajdem na to vymodlené pivo a taky že jo. Byl to moc příjemný večer, sice jsem zjistila, že ho tu mají neskutečně předražený a samozřejmě horší než to naše, ale alespoň už konečně můžu říct, že jsem ochutnala anglické pivo! Pila jsem Foster a stálo mě 3 a půl libry půl litru. Dá se pít, ale za ty peníze bych plakala...

No každopádně jsme si to myslím vážně užily, protože jsme si dala každá tři kousky a s taškama z nákupů si to štrádovaly domů. Marťa byla přes den u svých známých a tam vytvářela šišky (jak se tomu na Slovensku prý říká), vypadá to jako donuty bez polevy a chutná to jako naše kobliha bez náplně. Měla k tomu ale nějakou směs s lesního ovoce, a tak jsme se do toho na zástávce v jednu ráno pustily a málem zemřely štěstím nad tím, jak je to neskutečně dobré :D.

Neděli jsem opět trávila doma - nad školou, blogem a počítačovými věcmi. Den mi zase utekl tak rychle, že ho nestíhám sledovat a bohužel nestíhám ani věci, které jsem měla v úmyslu stihnout. Díky takovým přešlapům jako jsou právě rozlité kávy apod. Také jsem si vyhlídla dva kabátky na Ebay, přičemž jeden mi vyfoukl někdo jiný před nosem a druhý mi zdražili, takže štěstí se mi vyloženě lepí na paty. Také mi Tina řekla, že jsem v noci, když jsem přišla vzbudila Maddie - že to není má vina, ale že strašně vrže postel když rozestýlám (což je pravda, vrže tu úplně všechno, dveře, skříň i šuplíky), takže mě poprosila jestli si můžu rozestýlat před tím, než se někam vydám a pak ještě shledala mou noční koupel také za příliš hlučnou. Ta koupelna má druhé dveře přesně do pokoje Maddie a já už si i předtím kladla otázku, zda jí neruší mé koupání, když už má dávno po večerce. Takže jsem sice taktně, ale přece dostala zákaz koupání takhle v noci. Bylo mi samozřejmě moc líto, že jsem Maddie vzbudila, prý pak nemohla dvě hodiny usnout a Tina s ní musela být v pokoji - to jsem se cítila vážně trapně, ale na druhou stranu na koupel jsem se těšila celý den (po celém dnu). Chápu situaci Tiny, takže jsem vše odkývala, ale teď když nad tím uvažuji, tak si to moc nedovedu představit, že přijdu po např. protancované noci a budu muset jít do čisté postele špinavá a zpocená. No ale prý to tak všechny dívky přede mnou dělaly, takže mi nezbývá než se přizpusobit :). Za pozitivní tento den ale považuji fakt, že se mé první kamarádce narodil zdravý syn Dan a já z toho mám velkou radost. Moc gratuluji a tímto zdravím mojí milovanou Káju do Prahy :-*. Už mě začínají bolet záda, mám ještě spousta věcí a úkolů (mimochodem omlouvám se, že nestíhám některým z Vás absolutně odpovídat na e-maily, snad bude tento týden více času ;)) a jak jsem již řekla na začátku, celkově jsem si tento týden pořídila spíše černé než růžové brýle, takže to balím, ukončuji a loučím se...

Jinak teď mě přišla zkontrolovat Tina, jestli jsem OK, že když viděli s Jammiem mokrou deku v koupelně usoudili, jestli jsem to prý včera nepřepískla s pitím a nehodila šavli. No mě asi vomejou!!! Co se dneska ještě stane? :D

Doufám, že se máte lépe než já ;-) a přeji hezký vstup do nového týdne všem!